12 C 75/2024-9 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 27 215 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené elektrické energie.2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.3. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl dále dokazování zejména fakturou, ceníkem dodávky DPI MO II., přehledem cen denního trhu, přehledem indexu typového digramu dodávky, ceníkem distribuce elektřiny a souvisejících služeb pro rok 2022 a 2023, výzvou žalobkyně žalované ze dne 21. 8. 2023, dokladem o doručení výzvy žalobkyně žalované.4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Žalovaná v řízení nezpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná od žalobkyně jako dodavatele poslední instance odebrala ve smluveném odběrném místě v období 30. 10. 2022 do 15. 11. 2022 elektrickou energii, jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturací řádně neuhradila. V řízení rovněž zůstává nespornou samotná výše tohoto již splatného a dosud nesplněného dluhu. Žaloba je tak v plném rozsahu důvodná, a jelikož se žalovaní dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny povinna hradit i žalobkyní uplatněný zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky.5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku a § 50 odst. 2 věty první energetického zákona, otázku úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v kontextu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. , adresa, uložená žalované ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení.7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalované právo na účelně vynaloženou náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 089 Kč, navýšené odměně advokáta, jenž prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 300 Kč, 3 x 100 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle §14b odst. 5 písm. a) cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku.8. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.