21 C 3/2024-57 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku celkem 45 000 Kč z titulu žalovaného písemně v rámci dohody ze dne 16. 4. 2023 uznaného dluhu.Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř..Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména dohodou obsahující uznání dluhu ze dne 16. 4. 2023 a výzvou k úhradě.Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Dne 16. 4. 2023 uznal žalovaný vůči žalobci písemně dluh ve výši 20 000 Kč v souvislosti s neuhrazeným nájemným za byt č. 1631/1 nacházející se v budově č.p. 1631 v části obce , adresa, , stojící na pozemku parc. č. st. 3068 a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že pro případ prodlení s úhradou sjednali účastníci v rámci stejné dohody smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč.Žalovaný však i přes výzvu nájemné, ani smluvní pokutu, neuhradil.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznal svůj dluh určený důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobce jako věřitele tyto dosud řádně neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost k návrhu žalobce, a to včetně požadovaného příslušenství ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb..O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku, odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 2 900 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů dle cit. advokátního tarifu.Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.