12 C 136/2024-126 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2023 domáhá se žalobkyně změny rozsahu vyživovací povinnosti tak, že žalovanému bude stanovena povinnost přispívat počínaje dnem 20. 9. 2023 nadále na její výživu měsíčně zvýšenou částkou 6 400 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že od poslední úpravy výživného uběhlo několik let a oprávněné potřeby žalobkyně se podstatně zvýšily.2. Jako účastník řízení žalobkyně setrvala na podané žalobě.3. Žalovaný jako účastník řízení s podanou žalobou a nárokem s ní uplatněným nesouhlasil s tím, že zpochybnil své otcovství vůči žalované. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 3. 2025, č.j. , spisová značka, byla jeho žaloba na popření otcovství vůči žalobkyni zamítnuta., právnická osoba, jednání nařízenému na den 9. 9. 2025 se řádně předvolaný žalovaný nedostavil a soud proto rozhodoval v jeho nepřítomnosti.5. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření obou účastníků, provedl ve věci dokazování zejména rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 31. 1. 2019, čj. , spisová značka, , potvrzením o studiu a přehledy příjmů a výdajů žalobkyně a její matky.6. Po zhodnocení shora uvedených důkazů soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci:Poslední úprava vyživovací povinnosti mezi účastníky byla provedena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 31. 1. 2019, č.j. , spisová značka, a to tak, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezl. žalobkyně (ve věku 12 ti let) počínaje dnem 1. 9. 2016 zvýšenou částkou ve výši 3 200 Kč měsíčně. Soud při tomto svém rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že rodiče žalobkyně jsou rozvedeni, žalovaný by mohl potencionálně dosahovat příjmů 20 000 Kč hrubého, mimo dříve nezl. žalobkyně má vyživovací povinnosti k nezl. Evelíně, nar. 30. 7. 2009 (stanovena na částku 2 500 Kč, resp. od 15. 11. 2023 zvýšena na částku 4 000 Kč měsíčně). S dcerami se žalovaný nestýká, výživné dlouhodobě neplatí. Matka žalobkyně má vyživovací povinnost ještě k výše zmiňované Evelíně, která studuje. Příjmy matky činí kolem 28 000 Kč – 40 000 Kč měsíčně, za nájemní bydlení matka hradí 18 538 Kč měsíčně + inkaso, žalobkyně studuje na Střední škole , adresa, , žije ve společné domácnosti s matkou a sestrou, matka hradí veškeré náklady spojené se studiem, chodem domácnosti a se zajištěním potřeb obou dcer.7. Žalovaný dle svého tvrzení pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem kolem 30 000 Kč čistého, opakovaně byl trestně stíhán pro neplacení výživného na obě dcery. Další osobní údaje žalovaný soudu i přes výzvu neuvedl.8. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v zásadě je na místě žalobě jako důvodné vyhovět, nikoli však v celém jejím rozsahu.9. V daném případě žaloba směřuje k moderaci výživného na zletilého účastníka, které již bylo stanoveno. Žalobkyně, byť jako zletilý účastník řízení s plnou procesní způsobilostí, nesporně dosud neukončila přípravu na své budoucí povolání, je studentkou, žádný svůj vlastní zdroj příjmů (mimo brigád, které jsou nutností pro zajištěné jejích potřeb) nemá a není tak schopna samostatně se živit. Ve věci je tak nepochybné, že vyživovací povinnost mezi účastníky řízení i nadále existuje, když tedy pro její trvání nemá význam dosažení zletilosti, nýbrž okamžik, kdy dítě je schopno samo se živit. Z provedených důkazů pak jednoznačně vyplývá, že k podstatné změně poměrů došlo zejména u žalobkyně, a to v souvislosti s jejím studiem střední školy. Požadavek žalobkyně na zvýšení výživného definovaný žalobou s účinností od 20. 9. 2023 je tedy více než důvodný, nehledě na to, že poslední úprava výživného byla provedena cca již před 6 ti lety. Při úvaze o výši výživného byl soud u žalovaného limitován výší jeho tvrzeného příjmu i výší žalobou uplatněného výživného. Žalovaný výživné nehradí, s žalobkyní i její sestrou se nestýká a jediné co v tomto případě soudu zbývá, je mu stanovit povinnost hrazení výživného v odpovídající zvýšené (žalované) výši, která odpovídá jeho osobním, finančním a majetkovým poměrům a znovu důrazně na něj apelovat ve vztahu k řádnému hrazení výživného na obě dcery.10. Po právní stránce soud na věc aplikoval ustanovení § 910 a násl. občanského zákoníku.11. Povinnost žalovaného uhradit splatné výživné vzniklé jeho zvýšením ve smyslu výroku III. rozsudku soud uložil žalovanému ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).12. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že ve věci úspěšná žalobkyně náklady řízení nepožadovala.