4 C 42/2025-32 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 8. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 19. 9. 2025, se žalobkyně domáhá stanovení výživného vůči jejímu otci , jméno FO, , a to od 1. 9. 2025 ve výši 3 500 Kč měsíčně splatnému vždy k 25. dni v měsíci předem k jejím rukám. Návrh odůvodnila tím, že od září 2025 se bude soustavně připravovat na své budoucí povolání studiem na Pedagogické fakultě univerzity Hradec Králové, a to bakalářského sdruženého studia programů Francouzský jazyk se zaměřením na vzdělávání (maior) – Historie se zaměřením na vzděláváním (minor), prezenční formou. V měsíci květnu 2024 úspěšně složila maturitní zkoušku a ukončila studiem na Gymnáziu v Třebíči. V měsíci září 2024 nastoupila do zaměstnání na pozici „přepážková pracovnice“ České pošty, s.p., v Moravských Budějovicích. V tomto zaměstnání pracovala do měsíce listopadu 2024. Po dobu tohoto zaměstnání otci přispívala na domácnost částkou 3 000 Kč. Od prosince 2024 až dosud byla žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ČR. Nyní žije s otcem ve společné domácnosti, avšak od září 2025 bude bydlet v místě studia. Matka hradí žalobkyni výživné ve výši 3 500 Kč od měsíc září 2025, a to na základě písemné dohody, kterou spolu uzavřely dne 6. 8. 2025. Žalovaný však na dohodu nechtěl přistoupit a vyžaduje podání návrhu k soudu. Oba rodiče mají vyživovací povinnost též k dceři , jméno FO, , narozené 11. 2. 2009, která je v péči otce a matka hradí výživné ve výši 3 500 Kč. Jelikož žalovaný neplní svoji vyživovací povinnost navrhuje žalobkyně vydání rozsudku, jímž soud žalovanému uloží její plnění.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 13. 10. 2025 tak, že nárok uplatněný v žalobě uznává co do základu, avšak nesouhlasí s výší navrhovaného výživného. Žalovaný připouští, že žalobkyně žije s ním ve společné domácnosti, ale od září se přestěhovala do místa studia, pravděpodobně na kolej. O záměru dcery studovat vysokou školu se dozvěděl až během jednání o úpravě výživného pro mladší dceru, protože žalobkyně se žalovanému nesvěřuje a nechtěl, aby se staral o to, co dělá. Nemohl se tak s předstihem na tuto situace připravit a vytvořit si alespoň nějakou finanční rezervu, ze které by mohl dceru na studiích podporovat. Připouští, že po dobu, kdy byla dcera v zaměstnání, tak mu přispívala na chod domácnosti. Vyživovací povinnost má nejen vůči starší dceři (žalobkyni), ale i ke své mladší dceři , jméno FO, , která se žalovaným rovněž žije ve společné domácnosti. Na zabezpečení jejich potřeb bylo matce mladší dcery stanoveno výživné ve výši 3 500 Kč, které žalovanému zasílá na účet. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí v rodinném domě, jehož rekonstrukci financoval z hypotečního úvěru, který stále splácí. Pracuje jako lakýrník u společnosti , právnická osoba, se sídlem v Mladoňovicích, do zaměstnání denně dojíždí vlastním automobilem zn. , jméno FO, , jméno FO, , rok výroby , Anonymizováno, . Vlastní úspory nemá, v případě větších či nenadálých výdajů si musí půjčovat peníze od bratra, kterému dluh postupně splácí. Jeho čistá mzda se pohybuje kolem 26 000 Kč měsíčně, ze které hradí platby v celkové výši 21 149 Kč, a zbývá mu přibližně 5 000 Kč. Pobírá příspěvek na bydlení, jehož výše je proměnlivá, v roce 2025 mu byl vyplácen ve výši 3 205 Kč za měsíce květen až říjen, 457 Kč za únor až duben, 78 Kč za leden. Žalovaný je s přihlédnutím ke shora uvedenému přesvědčen, že žalobkyni může přispívat na výživné částkou maximálně 2 000 Kč měsíčně.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 3. 12. 2025, na němž vyslechl stanoviska účastníků a provedl listinné důkazy, z nichž bylo prokázáno, že žalobkyně je od 1. 9. 2025 studentkou Univerzity Hradec Králové, Pedagogické fakulty, bakalářského studijního oboru Francouzský jazyky se zaměřením na vzdělávání (maior) – Historie se zaměřením na vzdělávání (minor), prezenční formou. Bydlí na kolejích a její měsíční výdaje představují náklady na ubytování cca 4 000 Kč, náklady na praní 120 Kč, náklady na internet 600 Kč a dále hradí jídlo ve výši cca 3 500 Kč, na hygienu a učební pomůcky. Domů dojíždí jednou za měsíc a přebývá u žalovaného. Matka jí přispívá částkou 3 500 Kč měsíčně od září 2025 podle dohody o vyživovací povinnosti zletilého dítěte uzavřené dne 6. 8. 2025. Příjem žalovaného činí 26 000 Kč měsíčně ze zaměstnaneckého poměru u spol. , právnická osoba, se sídlem v Mladoňovicích, u níž pracuje jako lakýrník. Jeho měsíční výdaje představují platbu za SIPO ve výši 9 313 Kč, splátku hypotéky na dům ve výši 4 212 Kč, stavební spoření ve výši 1 000 Kč, penzijní připojištění ve výši 500 Kč, pojištění (úrazové, majetku, povinné ručení) 1 224 Kč, splátku dluhu, kterou má vůči svému bratrovi , jméno FO, a z něhož byly hrazeny mimo jiné i náklady žalobkyně, ve výši 1 500 Kč, náklady na dopravu do práce cca 1 500 Kč, obědy v zaměstnání cca 1 000 Kč, školní obědy pro mladší dceru 900 Kč. Na mladší dceru pobírá výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně od její matky. Pobírá též příspěvek na bydlení ve výši 3 205 Kč za měsíc květen až říjen 2025. V měsíci říjnu 2025 přispěl na výživu žalobkyni částkou 2 000 Kč a v měsíci listopadu 2025 částkou 3 000 Kč. Uvedené skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Při jednání soudu žalovaný připustil, že by mohl přispívat žalobkyni částkou 2 500 Kč měsíčně a nevyloučil přispívat žalobkyni na rámec stanoveného výživného do budoucna, což ovšem závisí na jeho finanční situaci.4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.7. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že vyživovací povinnost rodiče k jeho dítěti trvá jen do doby, než toto dítě nenabude schopnosti samo se živit. Jinými slovy řečeno, vyživovací povinnost rodičů končí tehdy, přestane-li se dítě připravovat na výkon budoucího povolání a je způsobilé zapojit se do pracovního procesu. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně je od 1. 9. 2025 studentkou vysoké školy, na níž se studiem v prezenční formě připravuje na své budoucí povolání. Nemá žádný svůj vlastní příjem s výjimkou výživného hrazeného její matkou ve výši 3 500 Kč měsíčně. Její měsíční výdaje přesahují 8 500 Kč. Naproti tomu žalovaný jako otec žalobkyně má čistý příjem ve výši 26 000 Kč, z něhož mu po odečtení pravidelných měsíčních plateb zbývá cca 5 000 Kč s tím, že pobírá též příspěvek na bydlení v aktuální výši 3 205 Kč. Vedle vyživovací povinnosti vůči žalobkyni má žalovaný též vyživovací povinnost k mladší dceři , jméno FO, , kterou má ve své péči. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žaloba byla podána co do základu důvodně, soudu pak za těchto okolností nezbylo než, vycházeje z konkrétních odůvodněných potřeb a majetkových poměrů žalobkyně a též majetkových poměrů žalovaného, stanovit výživné ve výši odpovídajícím citovaným zákonným kritériím a dospěl k závěru, že výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, k němuž byl žalovaný ve výroku I. od 1. 9. 2025 zavázán jej hradit, je s ohledem na příjmovou situaci žalovaného, adekvátní částkou pro uspokojování odůvodněných potřeb žalobkyně. Soud byl současně nucen, vyčerpávaje celý předmět řízení, žalobu ve zbývající části výrokem II. zamítnout.8. Zpětným stanovením výživného za období od 1. 9. 2025 do 30. 11. 2025 pak vznikl žalovanému nedoplatek na výživném v celkové výši 4 000 Kč, k jehož úhradě byl zavázán ve splátkách ve lhůtě vycházející z ustanovení § 160 odst. 1, věty za středníkem, o. s. ř., jako lhůtě přiměřené konkrétní výši dlužné částky a zjištěným výdělečným a majetkovým poměrům žalovaného.9. V této souvislosti soud dodává, že vyživovací povinnost žalovaného zanikne tehdy, pokud se žalobkyně přestane připravovat na budoucí povolání a bude se schopna sama živit, v daném případě je však třeba podat návrh soudu ke zrušení soudem stanovené vyživovací povinnosti; nikoli pouze jednostranně tuto povinnost přestat plnit.10. Výrok o nákladech řízení nachází své opodstatnění v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení převážně úspěšná žalobkyně by měla právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení, které však nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.