7 C 72/2025-37 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 91 587,13 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z úvěru z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 18. 5. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným. Jednalo se o smlouvu o úvěru (Expres půjčka).K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a věc byla proto projednána v jeho nepřítomnosti.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 18. 5. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (Expres půjčka). Celková výše úvěru byla sjednána na částku 100 000 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 10,50 %. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách po 2 149,38 Kč, počínaje dnem 18. 6. 2023. Žalovaný však splátky úvěru řádně nehradil. V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn ke dni 24. 6. 2024, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila písemně dopisem ze dne 26. 6. 2024. Ke dni zesplatnění úvěru představovala dlužná jistina částku 89 487,13 Kč, smluvní úrok činil 4 071,66 Kč, úroky z prodlení činily 291,45 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěru a dlužné náklady upomínání činily 1 800 Kč a náklady na upomínání 300 Kč. Celková částka ke dni zesplatnění tak činila 95 950,24 Kč. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný řádně uhradil pouze prvních 6 splátek, následně jednu splátku částečně (18. 12. 2023). Celkem žalovaný uhradil na svůj dluh 15 031,26 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné jiné finanční závazky. Žalovaný pak v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán (PP na dobu neurčitou) ve společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , kde pobírá čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce ve výši 26 735 Kč. Příjem byl ověřen z běžného účtu. Žalovaný byl svobodný, bydlel v pronajatém bytě a měl dvě vyživovací povinnosti. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána dne 13. 3. 2025.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k jeho zesplatnění, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Mezi smluvními stranami byl též platně sjednán úrok z úvěru. Vzhledem k tomu, že rozsah žalobou uplatněného nároku specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn, soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní a v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními, uložil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku.V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení úroku z prodlení z části v kapitalizované podobě. Výše tohoto úroku přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 3 664 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále též jen „AT“) ve výši 4 x 4 780 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne 20. 10. 2025), celkem 19 120 Kč – odměnu za písemné podání ve věci samé ze dne 28. 7. 2025 soud žalobkyni nepřiznal, neboť tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti měla uvést již v samotné žalobě, nejde proto o náklady účelně vynaložené, 4 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 800 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět (Blansko – Třebíč a zpět) v rozsahu 6 půlhodin, tj. 6 x 150 Kč, celkem 450 Kč, cestovné ve výši 673,1 Kč jako polovinu nákladů na cestu z Blanska do Třebíče a zpět vozidlem Honda VR-V, RZ , SPZ, , k jednání konanému dne 20. 10. 2025 za celkem 160 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km, použitém palivu benzin (95 oktanů) s cenou dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 35,80 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 5,80 Kč/km.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde činí částku 4 629,05 Kč.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.