12 C 14/2026-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou ze dne 17. 9. 2025 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 118 078,67 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku a smluvního úroku, a to ze smluv o úvěru, uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, . a žalovaným.2. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. 115a o.s.ř. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.3. Soud provedl ve věci dokazování zejména smlouvou o úvěru, produktovými podmínkami, sazebníkem banky, výpisem z úvěrového účtu – poskytnutí úvěru, oznámením o zesplatnění úvěru, výpisem z účtu žalovaného, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek – seznam pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 20. 8. 2023, 28. 8. 2023 a 23. 7. 2023 uzavřeny smlouvy o úvěru, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty částky 22 000 Kč, 60 000 Kč a 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky a úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný si své povinnosti ze smlouvy neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěry žalovanému ke dni 21. 10. 2024, resp. 23. 9. 2024 a uplatnila proti němu nárok na zaplacení poplatků a smluvních i zákonných úroků. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.5. I přes výzvy však žalovaný doposud svůj dluh neuhradil.6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.9. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým zákonným smluvním povinnostem, žalovaný však sjednané podmínky smlouvy o úvěru porušil tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplácel řádně a včas, i přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dluhu a poplatků povinen hradit i zákonný a smluvní úrok z prodlení.10. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 4 724 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 5 860 Kč, a 3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.