12 C 49/2026-14 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou doručenou soudu dne 21. 8. 2025 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 42 340 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady odměny a hotových výdajů v souvislosti s poskytnutými právními službami žalované.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – plné moci, faktury – daňového dokladu, výzvy k plnění.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Žalobkyně jako advokátka poskytla žalované právní zastoupení ve věcech vypořádání SJM a úpravy výchovy a styku, přičemž vyúčtovanou odměnu ve výši 34 540 Kč a 6 000 Kč však i přes výzvu neuhradila.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně jako advokátka vykonávající svoji činnost podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii., provedla pro žalovanou na základě dohody úkony ve shora uvedených právních věcech, za které zcela v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., vyúčtovala odměnu v částce celkem 42 340 Kč. Uvedenou částku však žalovaná i přes výzvu doposud neuhradila a soud jí proto tuto povinnost uložil výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši zcela odpovídající zákonným kritériím.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 694 Kč s tím, že žalobkyně přiznání jiných nákladů řízení nepožadovala.