5 C 364/2025-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 19. 11. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost platit mu počínaje dnem 1. 3. 2023 výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně z titulu výživného pro zletilého syna. Žalobu odůvodnil tím, že není schopen se sám živit, neboť studuje v denním studiu na střední škole. Od žalované, která je jeho matkou, se 1. 3. 2023 odstěhoval a žije u svého otce, který hradí veškeré jeho životní náklady. Se žalovanou neudržují kontakt a žalovaná mu neplatí výživné, pouze mu hradí náklady na mobilní telefon, hradí za něj náklady na komunální odpad a do června 2025 hradila náklady za kytarový kroužek. Jeho měsíční náklady na dopravu, školní potřeby, jídlo, oblečení, obuv, sport a další představují asi 7 500 až 8 000 Kč.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce je schopen si sám vydělávat na brigádách či praxích a jeho tvrzené životní náklady neodpovídají realitě. Požadovaná výše výživného dle jejího názoru neodpovídá skutečným potřebám žalobce, možnostem žalované ani zásadě spravedlivého poměru rozdělení výživného mezi rodiči. Pro případ, že by soud žalobci právo na výživné přiznal, navrhla jeho výši na maximálně 2 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2025 do budoucna. Se zpětným stanovením výživného nesouhlasila s tím, že žalobce odešel k otci bez vážného důvodu, aniž by ji informoval, má své potřeby zajištěny u otce, který si na něj uplatnil daňové slevy, od jeho odchodu výživné nepožadoval a svoje potřeby jí nesděloval, žalobce je schopen vlastního přivýdělku.3. Z potvrzení vystaveného , právnická osoba, v , adresa, vzal soud za prokázané, že žalobce je v současném školním roce žákem 4. ročníku v denním studiu. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 6. 2025, č.j. , spisová značka, , dále zjistil, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů dosud nezletilých sourozenců žalobce , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, , a , Anonymizováno, , nar. , datum, , všech již dříve svěřených do péče žalované, dle níž bylo výživné otci zvýšeno od 1. 9. 2024 na 6 000 Kč měsíčně na výživu nezletilého , jméno FO, , na 5 000 Kč měsíčně na výživu nezletilého , jméno FO, a na 4 000 Kč měsíčně na výživu nezletilé Melly. Soud při rozhodování vyšel ze zjištění, že oba rodiče nezletilých mají včetně žalobce čtyři vyživovací povinnosti a žalobce žije fakticky již nejméně dva roky u otce , jméno FO, . U žalované vyšel ze zjištění, že žije s nezletilými dětmi v rodinném domě v jejím vlastnictví o velikosti 5+1, SIPO hradí 9 000 Kč, splácí hypotéku na dům ve splátkách po 27 000 Kč, splácí spotřebitelskou půjčku po 4 800 Kč měsíčně a její příjmy činí asi 40 000 Kč měsíčně. U otce nezletilých vyšel ze zjištění, že žije se žalobcem v pronajatém bytu o velikosti 3+1, za nájem včetně energií platí asi 11 000 Kč. Jeho průměrný čistý měsíční příjem činil asi 46 000 Kč, splácí půjčky v celkové měsíční výši splátek 12 300 Kč. Otec nad rámec stanoveného výživného nezletilým dětem ničím kromě běžných dárků nepřispíval, stýkal se s nimi, všechny nezletilé děti měly potřeby odpovídající jejich věku.4. Ze skutkových tvrzení účastníků, o jejichž správnosti nemá důvod pochybovat, soud dále zjistil, že žalobce žije od 1. 3. 2023 o svého otce. Bydlí s ním sám, otec má sice přítelkyni, nicméně ta s nimi nebydlí. Žalobce nemá žádné vlastní příjmy a veškeré jeho náklady hradí jeho otec. Se žalovanou se vídají pouze při jeho návštěvách sourozenců, od jeho odchodu k otci mu žádné výživné žalovaná neplatí, hradí mu pouze náklady na mobilní telefon ve výši 1 000 Kč. Žalovaná stále bydlí pouze s nezletilými dětmi v rodinném domě v jejím vlastnictví, má sice přítele, nicméně nežijí spolu a pouze se navštěvují. Pracuje jako OSVČ v oboru masérství a jako obchodní zástupkyně, nevede účetnictví a platí pouze paušální daň a příspěvky na sociální a nemocenské zabezpečení. Její průměrná výše příjmů činí asi 40 000 Kč měsíčně. Na poměrech jejích nezletilých dětí se od poslední úpravy výživného nic podstatného nezměnilo. Žalovaná dále nezpochybnila, že za žalobce stále pobírá přídavky na děti.5. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.6. Předně je třeba uvést, že vyživovací povinnost žalované vůči žalobci stále trvá i po dosažení jeho zletilosti, neboť žalobce se stále denním studiem na střední škole řádně připravuje na výkon svého povolání, a není proto schopen se sám živit. Lze sice souhlasit se stanoviskem žalované v tom, že by bylo žádoucí, aby se žalobce ve svém věku pokusil alespoň částečně pokrýt své potřeby z vlastních příjmů, například z brigád, nicméně tato možnost nemá za následek zánik vyživovací povinnosti žalované. Je dále zřejmé, že vyživovací povinnost žalované vůči žalobci trvala po celou žalobcem vymezenou dobu od 1. 3. 2023 do současnosti, neboť po celou tuto dobu žil žalobce u svého otce, který zajišťoval veškeré jeho životní potřeby, a žalovaná se s žalobcem fakticky nestýkala a výživné na něj neplatila. Jsou proto dány zákonné důvody pro určení výživného žalované zpětně od 1. 3. 2023.7. Při úvaze o výši výživného vyšel soud ze shora uvedených skutkových zjištění i skutkových zjištění soudu ve shora uvedeném rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2025, č.j. , spisová značka, , neboť je zřejmé, že vzhledem k malému časovému odstupu od jeho vydání nedošlo u žalované i otce žalobce k nějaké podstatné změně jejich poměrů. Je rovněž zřejmé, že si soud byl při rozhodování v této věci vědom skutečnosti, že výživu žalobce zajišťuje jeho otec, a k této skutečnosti při hodnocení jeho poměrů při stanovení výživného na nezletilé děti přihlížel. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že výživným odpovídajícím kritériím ustanovení § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 občanského zákoníku je po celou dobu od 1. 3. 2023 ve výši 2 000 Kč. V této výši proto žalobci výživné přiznal a ve zbývající části žalobu ve věci samé jako nedůvodnou zamítl.8. Vzhledem ke zpětnému stanovení výživného žalované musel soud rozhodnout rovněž o výši a způsobu zaplacení nedoplatku výživného za měsíce březen 2023 až leden 2026 včetně. Dospěl přitom k závěru, že pokud žalovaná po celou dobu pobírala na žalobce přídavky na děti, nelze na nedoplatek započítat platby za telefon žalobce ani platby za výuku kytary žalobce. Nedoplatek výživného za celkem 35 měsíců po 2 000 Kč tak činí 70 000 Kč. Vzhledem k výši nedoplatku dospěl soud k závěru, že nelze po žalované spravedlivě požadovat jeho zaplacení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a jsou dány důvody pro výjimečné umožnění plnění žalované ve splátkách.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a oba účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.