7 C 123/2022-31 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným dne 8. 12. 2020. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webových stránek www.zaplo.cz.Řízení bylo z důvodu insolvence žalovaného přerušeno.K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila žalobkyně, ani její právní zástupce, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 8. 12. 2020. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto smlouvu ničeho neuhradil. Úvěr měl být dle smlouvy splacen nejpozději do 8. 12. 2021. Z detailu insolvenčního řízení bylo zjištěno, že toto bylo ve vztahu k žalovanému vedeno Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR-30-INS 6914/2022. Konec lhůty pro přihlášení pohledávek připadl na den 4. 7. 2022. Insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno dne 24. 9. 2025. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 6914/2022-B-22 bylo vzato na vědomí splnění oddlužení , Jméno žalovaného, (výrok I.) a výrokem IV. byl , Jméno žalovaného, osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém dosud nebyly uspokojeny a pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a též pohledávek, které věřitelé měli do insolvenčního řízení přihlásit, avšak tak neučinili. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 9. 2025. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.Dle ust. § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.Dle odst. 5 téhož zákonného ustanovení, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.Po provedeném dokazování a právním zhodnocení dospěl soud k závěru je žaloba je zcela nedůvodná, neboť pohledávka žalobkyně se stala nevymahatelnou v důsledku pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 6914/2022-B-22. Žalobkyně předmětnou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení, a proto ji již není možné po žalovaném vymáhat v jakémkoli jiném řízení. Soudu nejsou zřejmé důvody, proč žalobkyně na tuto skutečnost nereagovala, ačkoliv k tomu byla soudem písemně vyzvána a proč se ani nedostavila k nařízenému jednání.Nárok na náhradu nákladů řízení by měl jako plně úspěšný účastník žalovaný (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Ten však při jednání soudu, k němuž se dostavil, žádné náklady řízení nepožadoval. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.