7 C 220/2025-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhá se manžel rozvodu manželství s odůvodněním, že manželé spolu nežijí od 1. 3. 2024. Mají rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle, názory na vedení společné domácnosti a jejich představy o společné budoucnosti jsou nadále neslučitelné. Mezi manželi došlo k trvalé ztrátě důvěry. Manžel je přesvědčen o trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu manželství a zcela vylučuje obnovu manželského soužití.2. Manželka s rozvodem nesouhlasí. Manžel se na ní dopouštěl psychického i fyzického násilí, kdy v jednom případě musela přivolat policii. Příčinou tohoto chování je dle manželky psychická choroba manžela. Manžel s ní neprobral otázku vypořádání majetku po rozvodu. Manželka je přesvědčena o tom, že manželství není trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, je možné jeho obnovení. Dále manželka tvrdí, že rozvod by měl výrazně negativní dopad na její psychickou i sociální situaci a šlo by o zásadní zásah do její osobní integrity a stability. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.3. Na základě provedených listinných důkazů a účastnických výpovědí manželů soud zjistil následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno v místě a čase uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí (oddací list č.l. 4). Společnou domácnost vedli manželé na jejich dosud společné trvalé adrese. Manželé i nadále obývají tento společný byt, avšak společnou domácnost již nevedou od března 2024. Minimálně od této doby spolu intimně nežijí. Aktuálně hradí náklady na bydlení manželka, dříve je hradil manžel. Z manželství se narodilo celkem , hodnota, dětí, které jsou již všechny zletilé. Komunikace mezi manželi je omezená na absolutní minimum. Manžel byl v březnu 2024 z bytu vykázán policejním orgánem. Manžel pořizoval záznamy z bytu v době, kdy v něm nebyl a kdy zde byla manželka. K majetkovému vyrovnání dosud nedošlo (účastnické výslechy obou manželů). Manžel považuje manželství za trvale rozvrácené, o obnovení manželského soužití nemá zájem. Za příčinu rozvratu manželství označil špatnou vzájemnou komunikaci (účastnický výslech manžela). Manželka má zájem na zachování manželství z důvodu, že rozvod ji uvrhne do ekonomické nejistoty, obává se nedostatku financí na zajištění jiného bydlení a toho, že je přestanou navštěvovat zletilé děti a vnoučata. Příčinu rozvratu manželství spatřuje v bezdůvodné žárlivosti manžela (účastnický výslech manželky).4. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), (1) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.5. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b).6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že není právního důvodu návrhu manžela nevyhovět. Manžel navrhl rozvod manželství, které již neplní žádnou ze svých funkcí a je dnes již jen formálním svazkem. Manželé ukončili vedení společné domácnosti ve smyslu § 758 o. z. v březnu 2024. Minimálně manžel nemá zájem na obnovení tohoto soužití, manželství považuje za nenapravitelně rozvrácené, což potvrdil i u jednání a soud jeho tvrzení uvěřil. Rozvrat manželství má soud navíc za prokázaný též účastnickou výpovědí manželky (manželé nevedou již 2 roky společnou domácnost, a ačkoliv stále bydlí v jednom bytě, manžel jí často ani neodpoví na pozdrav, komunikace mezi nimi je minimální). Soud se však musel zabývat důvody, které by výjimečně bránily manželství navzdory rozvratu rozvést (§ 755 odst. 2 o. z.), jejich naplnění však neshledal, neboť manželka v tomto směru tvrdila pouze důvody spíše osobní (návštěvy vnoučat) a ekonomické (zajištění nového bydlení). Manželka není osobou se zdravotním postižením a je výdělečně činná. Je pravdou, že je oproti manželovi znevýhodněna tím, že většinu svého produktivního života strávila péčí o děti a nebyla zaměstnána. V důsledku této okolnosti jsou její příjmy nižší. Tato skutečnost však není zákonným důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod. Manželka může požádat o stanovení výživného pro (ne)rozvedenou manželku a další finanční záležitosti řešit v rámci vypořádání společného jmění. Vzhledem ke všemu shora uvedenému a k tomu, že v manželství již nejsou nezletilé děti, soud návrhu manžela v souladu s § 755 odst. 1 a § 756 o. z. vyhověl, neboť současně nezjistil okolnosti, pro které by nebylo možno manželství rozvést (§ 755 odst. 2 písm. b) o. z. a contrario). Příčiny rozvratu manželství nebyly prokázány, neboť účastníci k jejich prokázání nenavrhli žádné důkazy, ačkoli byli soudem poučeni dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).