7 C 257/2025-60 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 23 672,50 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z úvěru z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným.2. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný uzavřel dne 20. 9. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr částkou 600 Kč měsíčně s tím, že byl oprávněn splácet i nad rámec těchto povinných splátek. Ve smlouvě byla sjednán poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru. Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil a přípisem ze dne 1. 2. 2025 byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn, že byl úvěr zesplatněn ke dni 1. 2. 2025. Ke dni zesplatnění úvěru činila celková částka 25 011 Kč. Aktuální výše dlužné částky byla zjištěna z „podkladů pre súdne konanie“ předložených žalobkyní, které obsahují přehled čerpání úvěru a jednotlivé splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní upomínky ze dne 11. 4. 2025.3. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.10. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 948 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.12. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.13. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.