15 C 196/2020-65 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 28.7.2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky uvedené shora se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky včetně úrokového navýšení a poplatků původnímu věřiteli vrátit ve 13 splátkách nejpozději do [datum]. Žalovaná své závazky ze smlouvy řádně nesplnila, [právnická osoba], [IČO], na kterou přešla část původního věřitele, postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. 2. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, uvedla, že nesouhlasí s výší žalované částky. Zástupce žalované (manžel) při jednání soudu předložil potvrzení o platbách a uvedl, že zaplaceno bylo více než eviduje žalobce. Navrhl, aby si soud vyžádal výpisy z účtu, na který měly být prostředky poukazovány. 3. Soud provedl žalovanou navrhované důkazy a porovnáním evidence žalované, výpisů z účtu označených žalovanou a evidencí plateb žalobce zjistil následující: a) 3. 6. 2017 – zaplaceno 1 560 Kč hotově b) 19. 7. 2017 – zaplaceno 1 600 Kč hotově c) 14. 9. 2017 – zaplaceno 1 560 Kč převodem d) 13. 10. 2017 - zaplaceno 1 560 Kč převodem e) 12. 1. 2018 – zaplaceno 1 560 Kč převodem f) 16. 2. 2018 – zaplaceno 1 560 Kč převodem g) 13. 3. 2018 - zaplaceno 1 560 Kč převodem h) 12. 4. 2018 - zaplaceno 1 560 Kč převodem Zaplaceno bylo celkem 12 520 Kč. Jiné platby žalovanou evidované nebyly v řízení prokázány a to ani výpisy z účtu syna žalované [jméno] [příjmení], z něhož byly všechny ostatní platby prováděny (a z něhož dle vyjádření žalované měly být provedeny též platby ve dnech 13.11.2017, 13.12.2017 a 15.5.2018). 4. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. V průběhu řízení bylo žádostí o poskytnutí úvěru, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Poskytnutí uvedeného úvěru potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky včetně sjednaného úrokového navýšení a poplatků v celkové výši 20 760 Kč věřiteli vrátit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila řádně a včas, když do současné doby neuhradila částku 12 520 Kč. Žalovaná neprokázala, že by na úhradu úvěru zaplatila více, než vyplývá ze žaloby. Rozdíl mezi částkou 20 760 Kč dosud uhrazenými platbami ve výši 12 520 Kč představuje žalovanou částku. Svou aktivní legitimaci k vymáhání předmětné pohledávky žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v celém rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení, který je požadován v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) a činí celkem 900 Kč. Žalobci dále náleží 189 Kč jako 21% DPH z nákladní právního zastoupení. Celkově bylo na náhradě nákladů řízení žalobci přiznáno 1 489 Kč (400 + 900 + 186 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. 7. Pokud žalobce požadoval odměnu za 1 úkon právní pomoci ve výši dle § 7 advokátního tarifu, soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné úvěry ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.