15 C 276/2020-26 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení jsou dlužné televizní poplatky za období od [anonymizováno] [rok] do ledna [částka s příslušenstvím] ve výši uvedené ve výroku shora. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ve svém vyjádření uvedla, že od roku [rok] bydlí trvale na adrese [adresa žalované]; na této adrese byly poplatky hrazeny z účtu vedeného na její jméno. Žalobce s obranou žalované nesouhlasil a uvedl, že ke skončení poplatkové situace by došlo až v případě podané odhlášky. Žalovaná by se své povinnosti mohla zprostit pouze za situace, kdy by prokázala, že hradí televizní poplatky pod svým jménem (byť pod jiným variabilním symbolem). Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 5 odst. 2 cit. zákona rozhlasový poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem rozhlasového poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Fyzické osoby, které nejsou podnikateli platí zásadně za jeden rozhlasový a jeden televizní přijímač. To se týká i případů, kdy fyzická osoba vlastní či užívá více než jeden rozhlasový a televizní přijímač. Fyzické osoby budou tak jako doposud platit jen z jednoho přijímače v domácnosti, byť by každý člen domácnosti vlastnil po jednom. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žalovaná v řízení prokázala, že poplatek kontinuálně hradila buď ona (do konce roku [rok]) nebo její manžel – od roku [rok] (výpisy z běžného účtu vedeného na jméno [jméno] [příjmení]), tj. osoba žijící se žalovanou ve společné domácnosti. Zákon [číslo] Sb. na jedné straně„ osvobozuje“ rodinné příslušníky poplatníka, resp. osoby žijící ve společné domácnosti, od hrazení televizních a rozhlasových poplatků a na druhé straně stanoví povinnost odhlášky, s níž žalobce spojuje zánik poplatkové povinnosti. Soud má za to, že žalobcem předestřený názor o zániku poplatkové povinnosti výhradně v souvislosti s odhláškou není správný a nesdílí jej. Z jazykového výkladu § 5 odst. 2 z.č. 348/2005 Sb. jednoznačně vyplývá to, že osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem, nemá povinnost platit televizní a rozhlasový poplatek. Odhláška a přihláška poplatníka, stejně jako evidence poplatníků, jsou administrativní pomůcky sloužící pro realizaci výběru koncesionářských poplatků. Nelze s nimi však bez dalšího spojovat trvání povinnosti hradit zmíněné poplatky za situace, kdy tentýž zákon m.j. stanoví, že platit poplatky nemusí osoba žijící s poplatníkem ve společné domácnosti. Jinak řečeno, pokud osoba evidovaná (a neodhlášená) v evidenci poplatníků prokáže to, že žije ve společné domácnosti s osobou, která je jako poplatník přihlášena, tedy splní podmínku uvedenou v § 5 odst. 2 cit. zákona, pak žalobce nemá nárok po této osobě poplatky vymáhat. Soud nezpochybňuje to, že žalovaná nesplnila oznamovací povinnost stanovenou v § 8 odst. 8 písm. c) cit. zákona, tj. oznámit žalobci, že neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, toto porušení může mít na následek sankci v podobě pokuty, byla-li by taková sankce zákonem stanovena, nikoliv však sankci v podobě trvání poplatkové povinnosti. Zákon [číslo] Sb zcela jasně stanoví předmět poplatků, poplatníka, základ, výši a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků a evidenci poplatníků. V rámci základu poplatku stanoví (§ 5 odst. 2) výjimky z poplatkové povinnosti (soužití s poplatníkem ve společné domácnosti). Ze všech těchto důvodů soud žalobě nevyhověl, neboť listinnými důkazy (výpisy z běžného účtu [jméno] [příjmení]) bylo prokázáno, že v rozhodném období jmenovaný (manžel žalované) koncesinonářské poplatky hradil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné.