30 C 264/2021-22 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 21. 12. 2016 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce č. 649770335. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel poté, co s odbornou péčí prověřil úvěruschopnost žalovaného, žalovanému peněžní prostředky ve výši 55.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli v souvislosti se zápůjčkou částku ve výši 39.754 Kč (kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sazbou 21 % ročně ve výši 9.592 Kč, odměna za administrativní zpracování a doručení zápůjčky 12.600 Kč, částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 17.562 Kč) a to formou 18 měsíčních splátek po 5.265 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla stanovena na 21. 6. 2018, marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalovaný následně ještě na pohledávku částečně hradil, naposledy dne 31. 5. 2019. Ke dni vyčíslení 23. 7. 2019 měl poskytovatel zápůjčky právo na uhrazení částky 30.517,29 Kč na dlužné jistině a částky 17.736,71 Kč na dlužném poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k převedení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Za dobu od postoupení nebylo na pohledávky nic hrazeno, na předžalobní výzvy k plnění žalovaný nereagoval. Žalobce má nárok na zaplacení dlužné částky a příslušenství tj. sjednaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovanému byla dne 25. 10. 2021 doručena podle § 49 odst. 4 o.s.ř. do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. 3. Z obsahu žalobcem předložených listin vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená výše, tedy že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán způsob a podmínky jejího splácení. Předchůdce žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný nesplatil část poskytnutých prostředků a dalších kalkulovaných položek (úroků, nákladů administrativní činnosti, nákladů na hotovostí režim splácení) označených jako poplatek. Tento poplatek byl vyčíslen přímo ve smlouvě srozumitelným způsobem, žalovanému bylo jednoznačně známo, jakou celkovou částku se zavázal poskytovateli zápůjčky vrátit. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce přešla postoupením na žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. 4. Popsaný skutkový závěr se opírá o smlouvu o zápůjčce ze dne 21. 12. 2016 včetně smluvních podmínek, tabulku umoření dluhu, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, předžalobní výzvu ze dne 21. 4. 2021 a doklady potvrzující odeslání písemností žalované (podací lístky). 5. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2390 odst. 1) o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit zpět navýšenou o sjednané úroky a o cenu služeb poskytnutých původním věřitelem. Plnění bylo ve smlouvě srozumitelně sjednáno a žalovaný věděl, jakou částku se zavazuje zapůjčiteli vrátit kromě zapůjčené jistiny. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci zaplatil požadovanou částku. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně smluvených úroků a úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu dlužných zápůjček v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků ze smluv o zápůjčkách je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 1.931 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby žaloby) po 500 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 378 Kč Náklady řízení ve výši 4.109 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobce. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění.