9 C 124/2021-46 — Okresní soud v Trutnově

Návrhem podaným dne 17. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne 18. 7. 2019 nastoupila přepravu na lince právního předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] podnik [územní celek], [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO], čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osoby. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila přepravu bez platného jízdního dokladu. V souladu s ustanoveními § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v souladu s platným tarifem jízdného a smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce vznikla žalované povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobce za jízdu bez platného jízdního dokladu jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tedy celkem 1 516 Kč, o čemž byla revizorem řádně poučena a k úhradě byla revizorem na místě řádně vyzvána. Žalovaná příslušnou částku neuhradila, a to ani na základě žalobcem žalované zaslané písemné výzvy, ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce. Žalovaná je tedy v souvislosti s jízdou bez platného jízdního dokladu povinna uhradit celkem 1 516 Kč. Platby za jízdu bez platného jízdního dokladu jsou v souladu s čl. 10 smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobce platných v rozhodnou dobu splatné na místě na výzvu pověřené osoby. Úrok z prodlení však žalobce s ohledem na své obchodní rozhodnutí požadoval až od šestnáctého dne po provedení příslušné kontroly. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. K porušení přepravních podmínek žalovanou došlo v době, kdy žalované bylo 15 let. Rovněž toto řízení probíhá v době, kdy je žalovaná nezletilá. Protože zákonná zástupkyně byla v řízení nečinná a samotné žalované se nedařilo doručovat písemnosti soudu, byl žalované ustanoven k ochraně jejích zájmů opatrovník. Ten uvedl, že se mu rovněž nepodařilo žalovanou kontaktovat a nemá od ní žádné informace. Dle listin založených ve spise se uplatněný nárok jeví jako důvodný. V úvahu by se nabízela námitka, zda se žalovaná přepravy skutečně zúčastnila. V záznamu o přepravní kontrole nicméně jsou údaje o osobě žalované a je tam i její podpis, k jehož pravosti by se mohla vyjádřit pouze ona sama. Za tohoto stavu opatrovník ponechal rozhodnutí na úvaze soudu, když uvedl, že vznášení případných neodůvodněných námitek by mohlo vést k navyšování nákladů řízení. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná cestovala dne [datum] na lince [číslo] hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno]. Při kontrole mezi stanicemi [příjmení] náměstí – [anonymizováno]. [příjmení] v [údaj o čase] hod. se žalovaná neprokázala jízdním dokladem. Totožnost žalované byla ověřena ve spolupráci s příslušníky Policie ČR. Žalovaná zápis o provedené přepravní kontrole podepsala. Žalované vznikla povinnost zaplatit jízdné 16 Kč a přirážku 1 500 Kč. Jízdné je stanoveno v tarifu, přirážka ve smluvních přepravních podmínkách dopravce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla mj. i výše uvedená pohledávka za žalovanou postoupena [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno]. žalobci. Postoupení pohledávky oznámil postupník žalované písemně v rámci předžalobní upomínky. Uvedená zjištění učinil soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole, ze smluvních přepravních podmínek, z tarifu, ze smlouvy o postoupení pohledávek a z předžalobní upomínky. Dle § 2550 o.z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Soud vyšel z toho, že žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena jeho právním předchůdcem – [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno]. Soud vzal v daném případě za prokázané, že žalovaná použitím dopravního prostředku provozovaného žalobcem uzavřela smlouvu o přepravě osoby. Byla proto povinna zaplatit stanovené jízdné v částce 16 Kč. Protože žalovaná tuto povinnost včas nesplnila a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost zaplatit vedle jízdného rovněž přirážku 1 500 Kč. S touto povinností byla žalovaná seznámena mj. v rámci zápisu o provedené přepravní kontrole. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že z vymáhané částky žalobci cokoliv zaplatila. Soud si byl vědom skutečnosti, že se žalovaná dopustila porušení přepravních podmínek ještě v době své nezletilosti (ve věku necelých 15 let a 4 měsíců). Dle § 30 odst. 1 o. z. se plně svéprávným člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Dle § 31 o. z. má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Soud dovodil, že člověk ve věku 15 let je způsobilý k uzavření smlouvy o přepravě osoby. Současně si takový člověk má být vědom skutečnosti, že je povinen zaplatit cenu poskytnuté služby, tj. přepravy prostředkem hromadné dopravy. Je naprosto běžné, že smlouvy o přepravě osoby uzavírají i osoby mladší. Uzavřenou smlouvu o přepravě tak dle soudu nelze považovat za neplatné právní jednání, které by žalovanou nezavazovalo k povinnosti zaplatit cenu přepravy, respektive přirážku v případě porušení přepravních podmínek. Žaloba proto byla shledána důvodnou a soud jí v plném rozsahu vyhověl. Žalobci byl přiznán rovněž úrok z prodlení z dlužné částky od jím požadovaného dne, když žalovaná se ocitla v prodlení již dnem následujícím po přepravní kontrole. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 489 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.