115 C 56/2016 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 410 143,50 Kč s odůvodněním, že se jedná o náklady související s odstraněním stávající opěrné zdi, výstavbou nové opěrné zdi a s vyztužením kolny. Žalobce jako vlastník pozemku p. č. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, sousedícího s pozemky žalované st. p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, , včetně kolny v tomtéž katastrálním území, zaplatil veškeré náklady na stavbu nové opěrné zdi a podpěru kolny. Provedení neodkladného odstranění stavby stávající opěrné zdi bylo provedeno stavebním podnikatelem , právnická osoba, ., kterému to nařídil , právnická osoba, ve , adresa, rozhodnutím č. j. SVO/3050/2015 ze dne 6. 10. 2015. Po žalované žalobce požadoval 300 224,50 Kč jako 50% nákladů za opravu zdi, částku ve výši 94 794 Kč kterážto představovala náklady na vyztužení kolny, 15 125 Kč jako 50% nákladů na zpracování projektové dokumentace, celkem 410 143,50 Kč s úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že účastníci byli podíloví spoluvlastníci původní zdi a jsou spoluvlastníky i nové zdi.Žalovaná se původně bránila tím, že na žalobcově pozemku p. č. , Anonymizováno, se nachází pozemní komunikace, konkrétně místní komunikace ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZPK“). Její součástí jsou i opěrné a zárubní zdi. Navíc komunikace je liniovou stavbou (§ 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „ o. z.“) a i z tohoto pohledu je předmětná zeď její součástí, neboť komunikaci chrání. Následně se bránila tím, že správní rozhodnutí, o které žalobce nárok opírá je nicotné, když správní orgán svým rozhodnutím překročil pravomoci vymezené v ustanovení § 135 StavZ. Pakliže je nicotné rozhodnutí správního orgánu, nemůže být dán nárok ani na náhradu nákladů ve smyslu § 135 odst. 6 cit. zákona, který je závislý na splnění zákonných předpokladů. Zdůraznila, že nárok nemůže být dán ani z jiného právního důvodu (§ 1136 o.z., § 3006 a § 3007 o.z.).V dané věci bylo okresním soudem rozhodnuto již dvakrát a to:a) rozsudkem ze dne 4. července 2019, č. j. 115 C 56/2016-340. V tomto rozsudku dospěl k závěru, že komunikace – pozemek parc. č. , Anonymizováno, v kat. území a obci , adresa, je tzv. místní komunikací ve smyslu § 6 ZPK, na kterou se vztahuje § 12 odst. 1 písm. c) ZPK, dle něhož jsou m.j. součástí místní komunikace i opěrné zdi. Vlastníkem opěrné zdi (jakožto součásti věci hlavní) shledal žalobce a proto žalobu zcela zamítnul.b) rozsudkem ze dne 31. května 2021, č. j. 115 C 56/2016-448. V tomto rozsudku dospěl k závěru, že rozhodnutí , právnická osoba, ve , adresa, , které je právním podkladem nároku žalobce - sp.zn. SVO/3049/2015-Hů, č.j. SVO/3050/2015 – je rozhodnutím vydaným v rozporu se závazným stanoviskem nadřízeného orgánu, potažmo v rozporu se zákonnými mantinely - § 135 StavZ, tedy paaktem bez ohledu na to, zda toto bylo či nebylo přezkoumáno a následně zrušeno vyšší instancí. Jakékoliv nároky plynoucí z uvedeného rozhodnutí jsou proto neoprávněné.Krajský soud v dané věci rozhodl :a) o prvém rozsudku tak, že rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, č. j. 17 Co 176/2019-390, potvrdil rozsudek okresního soudu v části o zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 300 224,50 Kč s příslušenstvím a ve zbývajících částech jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. V návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 8. 2020, č. j. 22 Cdo 1546/2020-405 byl následně zrušen uvedený rozsudek soudu prvého stupně zcela a soudu bylo uloženo zabývat se otázkou nicotnosti správního rozhodnutí, které bylo titulem pro žalobcem uplatněný nárok.b) o druhém rozsudku tak, že tento zrušil usnesením ze dne 4.10.2021, č.j. 17Co 121/2021-464. Uzavřel, že přesto, že (ve shodě s prvostupňovým rozhodnutím) lze učinit závěr, že stavební úřad právní názor nadřízeného správního orgánu o tom, že při demolici staré opěrné zdi a výstavbě zdi nové nemůže postupovat prostřednictvím ustanovení § 135 StavZ bez vydání řádného a platného stavebního povolení, nerespektoval, není zároveň možné dovodit, že by taková vada daného správního rozhodnutí působila jeho nicotnost. K závěru o nicotnosti správního aktu lze tedy přistoupit jen tehdy, je-li jeho vada zásadní a zjevná. Rozpor ve výkladu určité právní normy mezi správním orgánem prvního a druhého stupně takovou vadu nepředstavuje. I kdyby tedy vskutku na základě ustanovení § 135 odst. 3 StavZ nemohl stavební úřad nařídit zbudování nové opěrné zdi, jeho opačný postup by neznamenal nedostatek věcné příslušnosti či pravomoci. Takové rozhodnutí lze vyhodnotit jako věcně nesprávné, tedy nikoliv nicotné. Bylo na žalované, aby toto věcně nesprávné rozhodnutí napadla odvoláním, což neučinila a proto je uvedené rozhodnutí vůči ní závazné a působí zamýšlené právní následky. S ohledem na to, že se soud (v důsledku nesprávného právního posouzení otázky, zda předmětné správní rozhodnutí je nicotné) nezabýval dalšími podstatnými okolnostmi týkajícími se projednávané věci, bylo rozhodnutí č. j. , spisová značka, zrušeno.Dle § 135 odst. 1 a 2 StavZ stavební úřad nařídí vlastníku stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečí její odstranění, jsou-li ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením (odst. 1). Stavební úřad nařídí vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit (odst. 2).Dle § 135 odst. 3 StavZ hrozí-li nebezpečí z prodlení, zajistí odstranění stavby nebo nutné zabezpečovací práce podle odstavců 1 a 2 stavební úřad prostřednictvím stavebního podnikatele, který je k jejich provedení odborně vybaven; takovému podnikateli může stavební úřad provedení prací nařídit.Dle § 135 odst. 6 StavZ náklady vynaložené na neodkladné odstranění stavby a na nutné zabezpečovací práce nese vlastník stavby. Pokud stavební úřad zajistil provedení prací podle odstavce 3 stavebním podnikatelem a vlastník se s tímto podnikatelem nedohodl na úhradě nákladů, uhradí je a na vlastníkovi vymáhá obec, jejíž obecní úřad je stavebním úřadem.Soud se tak s ohledem na poslední rozhodnutí odvolacího soudu měl zabývat zejména :- posouzením právního režimu předmětné původní opěrné zdi, tedy zda jde o věc samostatnou či o součást věci jiné (věcí jiných) a kdo je jejím vlastníkem.- posouzením nákladů, které žalobce v souvislosti s provedenými stavebními pracemi vynaložil, zda tyto byly co do výše přiměřené.Soud proto v návaznosti na výše uvedené řešil primárně otázku právního režimu původní opěrné zdi. Bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že vlastníky opěrné zdi byli oba účastníci řízení (tedy právní předpoklad pro vznik nároku na náhradu nákladů na její obnovu). Zásadní přitom byla i otázka doby jejího vzniku.Žalobce nedisponoval žádným hodnověrným důkazem přesné době výstavby původní opěrné zdi ani o tom, kdo byl jejím stavebníkem. Žalobce tvrdil, že šlo o rozhradu, která byla vystavěna někd v průběhu 19. století. Žalobce poukázal na historickou katastrální mapu z roku 1841, na které je patrná existence samostatné stavební parcely na místě, kde stojí dům žalované. Soud vzal proto za prokázané, že stavba nemovitost ve vlastnictví žalované - dům č.p. 463 (a tudíž i stavba opěrné zdi, která zřejmě bránila sesuvu svahu na přilehlou komunikaci) - byla postavena přibližně okolo roku 1850 a to i s ohledem na skutečnost, že sama žalovaná připustila, že stavba původní opěrné/zárubní zdi nutně vznikla v době, kdy na území platil císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále "OZO"); žalovaná tento úsudek založila na tom, že již z toho, že postupně v dané lokalitě vznikající stavby byly přístupny komunikací – cestou, zaříznutou do svahu a přibližně kopírující současnou pozemní komunikaci – lze odvodit historický charakter opěrné zdi.S ohledem na dobu vzniku stavby opěrné zdi je na místě aplikovat ust. § 854 a § 857 OZO z r. 1811.Dle § 854 OZO ve znění účinném do 21.12.1950: Brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky.Dle § 857 OZO ve znění účinném do 21.12.1950: Je-li postavení rozhrady takovým, že cihly, latě nebo kamení jen na jednu stranu vyčnívají nebo svah mají, anebo jsou-li pilíře, sloupy, kůly, podpěry na jedné straně zapuštěny, jest v pochybnosti na této straně nedělené vlastnictví rozhrady, ač nevychází-li opak z oboustranného zatížení, zapuštění, z jiných známek nebo jiných důkazů. Také se pokládá za výlučného držitele zdi, kdo nesporně drží zeď ve stejném směru pokračující, stejně vysokou a tlustou.V průběhu řízení žalovaná dále poukázala na to, že české znění Obecného zákoníku občanského z roku 1811 bylo v minulosti vydáno již několikrát, nikoliv ve shodném znění. Oficiální verze je pouze německá (v originále Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch