19 C 333/2022-46 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 13. 7. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13.188, 41 s příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku. K odůvodnění uvedl, že dne 9. 11. 2017 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které banka umožnila žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků bankou žalovanému nad rámec aktuálního zůstatku na účtu ve sjednané výši 8.000 Kč a za dohodnutých podmínek. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, případné další platby. Kontokorent byl splatný na požádání v souladu s čl. 2 Smlouvy. V článku 3. Smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je oprávněn splácet čerpané částky v termínech a částkách dle svého uvážení, musí být však splacen v plné výši, včetně úroků a cen, nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Nejpozději k tomuto datu měl žalovaný zajistit na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávek banky. Čerpat mohl i opakovaně s tím, že úvěr musel být splacen do 1 roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, proto banka využila svého oprávnění ze Smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním, že dlužná částka byla převedena ke dni 2. 4. 2020 na evidenční účet. Pohledávka se tak stala k tomuto dni splatnou. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené Smlouvy tvoří dlužná jistina 13.188,41 Kč. Žalobce požaduje též zákonné úroky z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 13.188,41 Kč za období od 3. 4. 2020 do zaplacení. Dne 30. 11. 2020 uzavřela banka coby postupitel s žalobcem coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí z předmětné Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 7. 1. 2021. Dne 18. 3. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě, avšak bezvýsledně. Banka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčí předložené výpisu z účtu žalovaného a dokument„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 13. 10. 2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená shora, tj. že dne 9. 11. 2017 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru vedeném na účtu žalovaného u banky č. [bankovní účet]. Banka učinila zjištění o měsíčním příjmu žalovaného ve výš 21.000 Kč z žádosti o úvěr a ověřila jeho pravdivost porovnáním s průměrným měsíčním příjmem žalovaného na účtu vedeného u banky. [příjmení] dále stanovila jeho měsíční výdaje dle svého interního ekonomického modelu na 13.108 Kč, ačkoli klient uvedl v žádosti 5.000 Kč. Dále banka zjistila úvěrové zatížení klienta a dospěla k závěru, že klientovi po odečtení nového úvěrového zatížení od příjmů zbylo na pokrytí životních nákladů 17.152 Kč měsíčně, tj. v dostatečné výši. Na základě uzavřené smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 8.000 Kč, který byl dodatkem ke smlouvě zvýšen na 10.000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Výše úroku byla stanovena 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do jednoho roku, přičemž při opětovném čerpání úvěru byl povinen jej splatit do jednoho roku ode dne opětovného čerpání následujícího po úplném splacení úvěru. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy, v důsledku čehož věřitel využil svého oprávnění, smlouvu dopisem ze dne 3. 4. 2020 vypověděl, ke dni 2. 4. 2020 převedl dluh žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13.410,78 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 [právnická osoba] předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2021, odeslaným téhož dne. Žalovaný dluh neuhradil, žalobce proto žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2021, avšak bezvýsledně. Uvedená skutková zjištění soud učinil z Posouzení úvěruschopnosti klienta, výpisu z osobního účtu žalovaného u [právnická osoba] z období od září 2017 do února 2018, rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 25. 10. 2013, smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 2. 2014 (úvěruschopnost žalovaného), dále ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 9. 11. 2017 se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru (uzavření smlouvy), výpisu z osobního účtu žalovaného u [právnická osoba] z období od ledna 2019 do července 2020, poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2020 (zesplatnění úvěru), smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2021 s dokladem o odeslání a předžalobní upomínky ze dne 17. 3. 2021 s dokladem o odeslání. <i>Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> Soud na základě předložených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke vzniku smluvního vztahu, a to uzavřením smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný měl tyto peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit způsobem a ve lhůtách stanovených smlouvou. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Žalobce doložil výši dlužné jistiny i příslušenství, které v tomto řízení vymáhá. Svou aktivní legitimaci k vymáhání pohledávky žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a v celém rozsahu jí proto vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o nákladech řízení soud dovodil, že v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá dluhy z postoupených pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru (včetně kontokorentního) opakovaně; skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem; žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a jejich podmínek, v uvedení údajů o skončení smluvního vztahu a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. S ohledem na výše uvedené přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč, z toho 900 Kč za odměnu za 3 úkony právní pomoci (předžalobní upomínka, příprava a převzetí věci, podání žaloby) po 300 Kč, 300 Kč za 3x režijní paušál po 100 Kč, 252 Kč za 21% DPH z nákladů právního zastoupení a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř..