30 C 248/2022-17 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že uzavřel s žalovanou dne 30. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 649768323, na základě které poskytl žalované zápůjčku peněžních prostředků ve výši 22.000 Kč. Žalované vznikla povinnost vrátit zápůjčku ve výši 22.000 Kč a nadto uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18.776 Kč, sestávající se z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 3.793 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5.164 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9.819 Kč Celkem se tedy zavázala žalovaná zaplatit žalobci částku 40.776 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že obdržela v místě svého bydliště v hotovosti celou uvedenou částku zápůjčky. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. V zákaznické kartě žalovaná uvedla, že je vedena jako OSVČ s předmětem podnikání výroba, obchod a služby, [IČO]. Kromě příjmu z podnikání žalovaná uvedla další čistý příjem domácnosti – příjem partnera. Dále žalovaná předložila občanský průkaz, živnostenský list a výpisy z bankovního účtu. Žalovaná potvrdila, že ze strany žalobce jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení ve smyslu § 94 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že informace obsažené v zákaznické kartě poskytuje žalobci pro účely posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dále potvrdila v čestném prohlášení, že reálně disponuje použitelným příjmem, který v zákaznické kartě uvedla, že tento údaj je pravdivý a je poskytován za účelem posouzení, zda bude schopna zápůjčku splácet. 2. Žalobce žalobou uplatnil pouze vrácení poskytnuté zápůjčky. Úhradu celkové dlužné částky měla žalovaná provést v 60 týdenních splátkách po 680 Kč s tím, že poslední týdenní splátka činí 656 Kč a je splatná dne 23. 2. 2018. Žalovaná závazky ze smlouvy řádně neplnila, celkem uhradila pouze 10.220 Kč, dlužná zápůjčka tedy činí 11.780 Kč. Jako příslušenství pohledávky uplatnil žalobce zákonný úrok z prodlení ode dne 24. 2. 2018, což je den následující po splatnosti poslední předepsané splátky. 3. Žalované byla dne 9. 8. 2022 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. 4. Z obsahu žalobcem předložených listin vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená výše, tedy že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán způsob a podmínky jejího splácení. Žalobce po prověření úvěruschopnosti žalované poskytl žalované peněžní prostředky 22.000 Kč, z nichž žalovaná vrátila zpět pouze část, konkrétně částku 10.220 Kč. Žalovaná měla povinnost své závazky ze smlouvy splnit k datu 23. 2. 2018, což byl termín poslední sjednané splátky. Žalovaná nereagovala na upomínky věřitele ani na předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. 5. Skutkový závěr shora se opírá o smlouvu o zápůjčce ze dne 30. 12. 2016 včetně smluvních podmínek, o zákaznickou kartu žalované, o tabulku umoření a o předžalobní výzvu ze 4. 6. 2019 s podacím archem. 6. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2390 odst. 1) o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 22.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit zpět navýšenou o poplatek zahrnující cenu sjednaných služeb. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobci zaplatila více než 10.220 Kč. Žalobce úhrady žalované započetl na jistinu, z níž zbývá uhradit žalovanou částku 11.780 Kč. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu dlužných zápůjček v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků ze smluv o zápůjčkách je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaná je proto povinna nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby žaloby) po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Náklady řízení ve výši 2.252 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobce. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění.