9 C 313/2022-22 — Okresní soud v Trutnově

Návrhem podaným dne 30. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobce byl v době účinnosti zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb ve smyslu tohoto zákona, přičemž od nabytí účinnosti zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, je žalobce kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru ve smyslu tohoto nového zákona. Žalovaná dne 17. 12. 2012 uzavřela s žalobcem smlouvu o poskytování certifikačních služeb č. 510014-200243. V souladu se smlouvou žalovaná zažádala dne 29. 9. 2016 o vydání kvalifikovaného osobního certifikátu. Žalobce vydal žalované certifikát dle údajů uvedených v žádosti v souladu se smlouvou, čímž mu vznikl nárok na úhradu ceny za poskytnuté služby. Ceny za poskytnuté služby byly dle čl. 6 odst. 6.4 smlouvy o poskytování certifikačních služeb uvedeny v ceníku, jehož aktuální verze byla umístěna na webových stránkách [webová adresa]. Žalobce poskytl žalované služby řádně a včas, přičemž žalovaná poskytnuté služby nikdy nereklamovala. Za poskytnutí služeb žalobce vyúčtoval fakturou v. s. 5136534834 ze dne 4. 10. 2016 částku 396 Kč splatnou dne 18. 10. 2016. Žalovaná tuto částku ve lhůtě splatnosti neuhradila, v důsledku čehož se dnem následujícím po dnu splatnosti dostala do prodlení. Žalobce proto požadoval dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení. Dále žalobce požadoval rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná neplnila ani na základě předžalobní upomínky. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 31. 10. 2022. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalované bylo na základě její žádosti poskytnuto jako podnikající fyzické osobě Českým statistickým úřadem identifikační [číslo]. Dne 17. 12. 2012 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování certifikačních služeb. Touto smlouvou se žalobce zavázal jako kvalifikovaná certifikační autorita [anonymizována dvě slova] poskytnout žalované kvalifikované osobní certifikáty. Žalovaná nově požádala o vydání certifikátu dne 29. 9. 2016, téhož dne jí byl certifikát vydán. V návaznosti na to pak žalobce vyúčtoval žalované fakturou číslo 5234977314 cenu 396 Kč. Tato částka byla splatná dne 18. 10. 2016. Žalobce upomenul žalovanou o zaplacení vyúčtované částky upomínkami ze dne 31. 10. 2016 a 20. 2. 2017, dále předžalobní upomínkou ze dne 7. 8. 2017. Uvedené skutečnosti soud zjistil z oznámení ekonomického subjektu o přidělení identifikačního čísla, ze smlouvy o poskytování certifikačních služeb, ze žádosti o vydání certifikátu a z protokolu o vydání certifikátu, z faktury, kterou byla vyúčtována cena poskytnutých služeb, a z upomínek o zaplacení. Dle § 269 odst. 2 obch. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla dne 17. 12. 2012 uzavřena smlouva o poskytování certifikačních služeb. Právní vztah účastníků se tudíž řídil tehdy platným obchodním zákoníkem. Na základě smlouvy požádala žalovaná v roce 2016 o vydání certifikátu, žalobce její žádosti vyhověl. Za tuto službu pak žalobce vyúčtoval částku 396 Kč, která byla splatná dne 18. 10. 2016. Žalovaná byla v řízení nečinná, tudíž netvrdila ani neprokázala, že žalobci uvedenou částku kdykoliv zaplatila. Soud proto žalobě vyhověl. Žalobce má právo i na požadované příslušenství, tj. na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti vyúčtované částky a na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Požadovaná výše úroků i nákladů spojených s uplatněním pohledávky odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle § 14b odst. 1 vyhlášky v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč 200 Kč. Dle § 14b odst. 4 vyhlášky celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 je omezena výší tarifní hodnoty. Dle § 14b odst. 6 vyhlášky paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100 Kč. Soud vychází z toho, že pokud žalobce pravidelně poskytuje v rámci své činnosti certifikační služby, pak musí i opakovaně vymáhat ceny nezaplacených služeb. V takovém případě se návrhy liší pouze označením žalovaných, označením příslušných smluv a vyčíslením dlužné částky. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Soud proto žalobci přiznal odměnu ve výši odpovídající tarifní hodnotě, tj. 396 Kč, dále náhradu výloh za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) po 100 Kč. Celkově tak bylo na odměně a nákladech zastoupení přiznáno 696 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 696 Kč. Daň činí 146 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 242 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.