9 C 353/2021-44 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 15 794,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 167,29 Kč, úroku ve výši 23,99 % p. a. z částky 13 242,04 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 13 242,04 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 2. 2021 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] („ banka"), a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021, která byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba] [právnická osoba]. Banka uzavřela se žalovanou dne 20. 6. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty č. 2854756, která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ obchodní podmínky“), Všeobecné obchodní podmínky [anonymizována dvě slova] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ ceník"). Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 19 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byla žalovaná dle obchodních podmínek povinna hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalované vydal kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec, který mohla žalovaná jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty. Tím došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalované. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami přistoupila banka dopisem ze dne 28. 9. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 13 242,04 Kč, z částky ve výši 1 167,29 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, z částky 2 552,37 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobce požadoval rovněž smluvní úrok ve výši 23,99 % p. a. z částky 13 242,04 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 13 242,04 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. Žalovaná na dluh neplnila ani na základě předžalobní upomínky zaslané žalobcem, a proto musela být podána žaloba v této věci. Podáním ze dne 6. 10. 2021 žalobce žalobu upřesnil a nově požadoval úrok z úvěru ve výši specifikované ve výroku tohoto rozsudku. Žalovaná omluvila neúčast při nařízeném jednání soudu, přičemž požádala, aby ve věci bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalované. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dne 15. 3. 2016 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na základě této smlouvy vedla banka pro žalovanou běžný účet, poskytovala služby přímého bankovnictví a poskytla žalované debetní kartu. Dne 20. 6. 2019 podala žalovaná bance návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěrového limitu 19 000 Kč. Úroková sazba za poskytnutí úvěru měla dle návrhu činit 23,99 % p. a. Dle návrhu měla minimální výše splátky činit 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky. V rámci návrhu smlouvy žalovaná potvrdila, že se s uvedenými dokumenty seznámila, s jejich zněním souhlasí a stvrzuje jejich převzetí. Banka návrh smlouvy akceptovala a žalované předala dne 8. 7. 2019 kreditní kartu. Dle článku XVI.2 obchodních podmínek byla banka oprávněna při porušení jakékoliv dohodnuté povinnosti ze strany klienta mj. prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. Banka tohoto oprávnění využila a dopisem ze dne 30. 9. 2020 prohlásila veškeré závazky žalované z uvedené smlouvy za okamžitě splatné ke dni 28. 9. 2020. Žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 16 961,70 Kč [právnická osoba], postoupila mj. i pohledávku za žalovanou [právnická osoba], a., se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem banky ze dne 19. 3. 2021. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] následně vyrozuměla žalovanou dopisem ze dne 20. 4. 2021, že tuto pohledávku postoupila žalující společnosti. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna rovněž v rámci předžalobní výzvy k úhradě ze dne 21. 4. 2021. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, z návrhu smlouvy o vydání kreditní karty, z obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet, z protokolu o předání kreditní karty, z oznámení o zesplatnění pohledávky, ze smluv o postoupení pohledávek se seznamy pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tj. v době vzniku smluvního vztahu. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních služeb, následně též smlouva o poskytnutí úvěru, který měl být čerpán prostřednictvím kreditní karty. Dle této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat v rámci poskytnutého úvěrového limitu finanční prostředky. Pro tento případ se žalovaná zavázala čerpané prostředky za předem stanovených podmínek a ve sjednaných lhůtách vrátit, a to spolu se sjednaným úrokem i s poplatky za další služby. Žalovaná v souladu se smlouvou prostředky čerpala, avšak závazek poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splácet neplnila (opak nebyl tvrzen ani prokázán). Původní věřitel proto v souladu s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy, úvěr zesplatnil. Smluvní vztah tak zanikl a žalovaná byla povinna zaplatit věřiteli dlužnou jistinu včetně sjednaného úroku. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek [právnická osoba] a.s., která pohledávku nabyla rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávek od [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalované v obou případech oznámeno. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že na dluh žalobci nebo jeho právním předchůdcům cokoliv zaplatila. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Žalobci byl přiznán úrok z úvěru, jehož výše byla limitována v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 24. 4. 2020), jakož i zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna a paušální náhrada výloh za první 3 úkony právní služby byla určena podle § 14b vyhlášky. Soud vycházel z toho, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů (viz smlouvy o postoupení pohledávek, rejstříky soudu). Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a ales