14 C 256/2022-26 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu 18. 8. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14.079,95 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 3. 2004 uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy jsou mj. dispozice ke kontokorentnímu úvěru. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 0 Kč. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy tím, že překročil úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13.879,95 Kč převedla 1. 9. 2004 na nově otevřený úvěrový účet. Žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka nebyla řádně splácena, proto banka celou dlužnou částku dopisem ze dne 4. 11. 2004 zesplatnila ke dni 4. 11. 2004 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 14.079,95 Kč. Pohledávka nebyla uhrazena. Dlužná jistina se dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 30 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným 17. 7. 2019. Žalobce požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši 13.879,95 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč. Dále požaduje úrok z úvěru z dlužné jistiny ve výši 30 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaný byl k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 17. 4. 2020. Žádná částka uhrazena nebyla. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Přípisem doručeným žalobci 30. 11. 2022 byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení ohledně poskytnutí kontokorentního úvěru s tím, že v žalobě uvádí, že právní předchůdce žalobce ujednal se žalovaným poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu, ale současně tvrdí, že žalovanému byl poskytnut úvěrový limit 0 Kč. Zároveň je odkazováno na Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, které nebyly doloženy, proto byl žalobce vyzván k jejich předložení. Přípisem ze dne 27. 12. 2022 žalobce sdělil soudu, že se omlouvá za administrativní chybu v žalobě a uvádí, že úvěrový limit byl sjednán ve výši 5.000 Kč a to na základě dodatku ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb. Žalobce však již tento dodatek nemá k dispozici. K jednání dne 13. 2. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 19. 1. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se tak k žalobě nevyjádřil. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 18. 3. 2004, všeobecnými obchodními podmínkami banky, úrokovým lístkem banky, dispozicemi majitele účtu, oznámením o zesplatnění, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019, včetně podacího lístku, předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2020, včetně podacího lístku. Žalobce tvrdí, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 18. 3. 2004 k uzavření smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, což bylo prokázáno předloženou písemnou smlouvou. Zároveň žalobce tvrdí, že k této smlouvě byl sjednán dodatek, ve kterém bylo ujednáno poskytnutí kontokorentního úvěru do výše úvěrového limitu 5.000 Kč. Tento dodatek nebyl soudu předložen s tím, že jej nemá žalobce k dispozici. Jeho uzavření tak nebylo prokázáno. Tvrzení ohledně výše úvěrového limitu je v rozporu se zněním článku„ [anonymizováno]“ smlouvy ze dne 18. 3. 2004, přičemž žalobce zároveň odkazuje na dispozice ke kontokorentnímu úvěru, které ale nebyly soudu přes výzvu doloženy. Soudu nebyl doložen žádný doklad o tom, kdy a v jakém rozsahu byl kontokorent čerpán. U jednání dne 13. 2. 2023 byl proto žalobce poučen, že soud nemá za prokázáno, že došlo k uzavření tvrzeného dodatku se sjednáním úvěrového limitu ve výši 5.000 Kč a že došlo k čerpání kontokorentu v žalovaném rozsahu. Žalobce byl poučen, že pokud nebudou označeny důkazy k prokázání těchto tvrzení, nebude ve věci žalobce úspěšný. Žalobce důkazy k prokázání těchto tvrzení neoznačil, požádal o poskytnutí lhůty k případnému doplnění důkazních návrhů. Tato lhůta nebyla žalobci poskytnuta, neboť měl možnost doplnit důkazní návrhy, jak na písemnou výzvu soudu, tak u jednání 13. 2. 2023. Protože žalobce neprokázal, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo sjednáno poskytnutí kontokorentního úvěru do výše úvěrového limitu 5.000 Kč a neprokázal, zda a v jakém rozsahu žalovaný případný kontokorent čerpal (např. výpisem účtu žalovaného), nebylo prokázáno, že by žalovanému jako dlužníkovi vznikla povinnost zaplatit žalovanou částku. Protože nebyla prokázána existence pohledávky, která měla být postoupena žalobci, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, nevznesl námitku promlčení případné pohledávky, proto se soud otázkou promlčení nezabýval. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.