16 C 151/2023-20 — Okresní soud v Trutnově

1. Navrhovatelé podali (v procesním postavení oprávněných) k Okresnímu soudu v Kolíně žádost o pověření a nařízení exekuce k vymáhání povinnosti proti [celé jméno žalovaného] podle rozhodnutí uvedeného ve výroku shora, kterým byl odpůrce uznán povinným, aby platil na svoje nezletilé děti (navrhovatele) výživné ve výši 1/3 podílu na všech druzích výdělků (příjmů), nejméně však 30 % životního minima na dítě příslušného věku. K žádosti přiložili kopii rozhodnutí ukrajinského soudu o výživném včetně kopie překladu rozhodnutí do českého jazyka. V návaznosti na výzvu soudního exekutora pak navrhli, aby soud rozhodl o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí ukrajinského soudu. 2. Okresní soud v Kolíně usnesením z 16. 6. 2023 vyloučil návrh na uznání ukrajinského rozhodnutí k samostatnému řízení a následně byla věc v tomto rozsahu usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 8. 2023 postoupena zdejšímu soudu. 3. Z rozhodnutí Dzeržynského okresního soudu města Kryvyj Rih Dněpropetrovské oblasti Ukrajiny ze dne 27. 8. 2014, č. j. 2/210/1479/14, soud zjistil, že odpůrce byl uznán povinným, aby jako otec nezletilých navrhovatelů platil na tyto svoje nezletilé děti ve prospěch jejich matky [jméno] [příjmení] [příjmení], narozené 12. 4. 1982, výživné ve výši 1/3 podílu na všech druzích výdělků (příjmů), nejméně však 30 % životního minima na dítě příslušného věku. Měsíční vybírání výživného mělo být zahájeno od okamžiku podání žádosti, tj. od 22. 5. 2014 do doby, dokud navrhovatelé nedosáhnou dospělosti. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 9. 2014 (nebylo proti němu podáno odvolání). 4. Podle čl. 1 bodu 1 písm. a) Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.) se pro účely této smlouvy rozumí, že za„ občanské‘“ věci se považují věci, které vznikají z občanskoprávních, rodinněprávních, pracovněprávních a obchodněprávních vztahů. 5. Podle čl. 52 písm. a) citované smlouvy smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná justičními orgány druhé smluvní strany rozhodnutí ve věcech občanských uvedených v článku 1 této smlouvy, majetkové a nemajetkové povahy, která byla vydána příslušnými justičními orgány; včetně rozhodnutí soudů týkajících se soudních nákladů. 6. Podle čl. 54 citované smlouvy rozhodnutí nelze uznat ani vykonat, jestliže: a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, není pravomocné a vykonatelné, b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, neměl pravomoc ve věci rozhodnout podle této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, neměl-li tuto pravomoc podle právního řádu dožádané smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, c) povinný byl v řízení zbaven možnosti hájit svá práva, a v případě, že tento účastník neměl způsobilost k právním úkonům, jestliže nebyl v řízení řádně zastoupen, d) o téže věci mezi týmiž účastníky rozhodl pravomocně již dříve justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat, nebo pokud mezi týmiž účastníky v téže věci bylo dříve zahájeno řízení před justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, e) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v téže věci bylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno. 7. Podle § 16 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. m. p. s.“) uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. 8. Podle § 16 odst. 3, odst. 4 z. m. p. s. lze cizí rozhodnutí na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení. Ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 9. Protože nebyly shledány důvody, pro které by nešlo rozhodnutí v České republice uznat podle čl. 54 citované smlouvy, případně podle § 15 z. m. p. s., zdejší soud rozhodnutí ukrajinského soudu o výživném uznal. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by toto právo svědčilo navrhovatelům, kterým však žádné náklady, které by bylo třeba nahrazovat, v tomto řízení nevznikly.