30 C 28/2023-22 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 24.380 Kč se zákonným úrokem z této částky od 20. 2. 2022 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 19. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. 547584002, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 15.000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 20.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19. 1. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 4.380 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru a ze smluvního úroku nejpozději splatných dne 19. 2. 2022, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalobce popsal způsob poskytování úvěru původním věřitelem s tím, že peněžní prostředky byly žalovanému prokazatelně poskytnuty, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako novým věřitelem. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 17. 7. 2022. 2. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. 3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 14. 3. 2023. 5. Na základě předložených důkazů (oznámení o postoupení ze dne 17. 7. 2022, výpisů potvrzujících platbu částky 15.000 Kč dne 20. 12. 2021 a platbu částky 5.000 Kč dne 31. 12. 2021 ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet], upomínek poskytovatele úvěru i předžalobní výzvy) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele prostřednictvím dvou bankovních transakcí poskytnuta částka 20.000 Kč. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován. <i>6. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 7. Žalovaný se na úkor předchůdce žalobce a následně žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částky ve výši 15.000 Kč a 5.000 Kč, které převedl bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že by neoprávněně získané plnění vydal, resp. že by na dlužnou částku čehokoliv zaplatil. Soud proto žalobě o zaplacení částky 20.000 Kč vyhověl včetně úroku z prodlení požadovaného ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrokem II. rozhodl soud o zamítnutí žaloby v části smluvního úroku, na který mu vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nevznikl nárok. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl ve věci převážný úspěch, neboť zamítnuta byla pouze malá část příslušenství. Žalovaný je povinen nahradit žalobci vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 976 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění z 17. 7. 2022) po 300 Kč, a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Náklady řízení v celkové výši 2.428 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobce. 10. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 11. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení nebyl tvrzen ani osvědčen žádný důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k povolení splátek.