30 C 335/2022-50 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 23. 8. 2022 po žalovaném domáhal zaplacení částek 32.338 Kč, 32.306 Kč a 6.555 Kč s konkretizovaných sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení až do zaplacení, přičemž úroky a úroky z prodlení byly zčásti zkapitalizovány do okamžiku postoupení pohledávek na žalobce tj. ke dni 28. 1. 2022. Žalobce k odůvodnění uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo ve dnech 17. 1. 2020, 12. 10. 2019 a 15. 5. 2019 k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, na základě nichž poskytl původní věřitel žalovanému (po prověření jeho schopností závazky splácet) peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, 19.000 Kč a 14.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření jednotlivých smluv. Žalobce specifikoval výši částek, které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli ve stanovených týdenních splátkách. Kromě dlužné jistiny šlo vždy o kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částku za zpracování úvěru, garanci celkové ceny a péči o zákazníka, případně o částku za doručení, administrativní činnost, flexibilní a komfortní splácení. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, vzhledem k prodlení žalovaného provedl původní věřitel ve všech třech případech zesplatnění dlužné jistiny i dlužných poplatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností k témuž k převedení pohledávek ze smluv o úvěrech na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Za dobu od postoupení nebylo na pohledávky nic hrazeno, na předžalobní výzvy k plnění žalovaný nereagoval. Žalobce má nárok na zaplacení dlužných částek a příslušenství tj. sjednaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení až do zaplacení. 2. Při přípravě jednání soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ve věci [spisová značka] ze dne 25. 10. 2022 byl žalovaný uznán vinným mimo jiné tím, že se při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru s předchůdcem žalobce dne 17. 1. 2020 dopustil přečinu úvěrového podvodu. Skutek spočíval v tom, že žalovaný s úmyslem získat pro sebe finanční prostředky uvedl při jednání s obchodním zástupcem společnosti [právnická osoba] nepravdivé a pro poskytnutí úvěru rozhodné údaje, tj. zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. Po následném uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru pak žalovaný převzal finanční částku 20.000 Kč, z níž vrátil zpět pouze částku 3.150 Kč. Soud v trestním příkazu uložil obviněnému (zde žalovanému) povinnost, aby poškozené společnosti [právnická osoba] (zde žalobci) zaplatil částku 16.850 Kč Trestní příkaz nabyl právní moci 13. 12. 2022. 3. Soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení, zda setrvává na všech nárocích ze smlouvy o úvěru s datem 17. 1. 2020, přestože při jejím uzavírání žalovaný spáchal trestný čin úvěrového podvodu. Žalobce se měl vyjádřit zejména k tomu, jakým způsobem zohlednil náhradu škody ve výši 16.850 Kč, která mu byla pravomocně přiznána shora uvedeným trestním příkazem. Soud upozornil žalobce na skutečnost, že u smlouvy z 15. 5. 2019 nejsou v zákaznické kartě - žádosti o úvěr uvedeny vůbec žádné dokumenty, z nichž by mohl poskytovatel úvěru ověřit úvěruschopnost žalovaného jako zájemce o úvěr. U smlouvy z 12. 10. 2019 poukázal soud na blízkou časovou souvislost mezi touto smlouvou a smlouvou ze 17. 1. 2020, a rovněž na absenci jakýchkoli dokladů k osvědčení zdrojů příjmu žalovaného při sjednávání smlouvy dne 12. 10. 2019. 4. Žalobce vzal podáním ze dne 13. 2. 2023 svou žalobu částečně zpět ohledně nároku ze smlouvy č. 310549958 ze dne 20. 1. 2020, konkrétně co do částky jistiny ve výši 16.850 Kč. Žalobce ze smlouvy ze dne 20. 1. 2020 požadoval zaplacení částky 15.448 Kč (tj. součet jistiny ve výši 3.297,02 Kč a poplatku ve výši 13.552,98 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.758,02 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 18.758,02 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.597,12 Kč a kapitalizovaného úroku 5.562,24 Kč. Ze smlouvy č. 283489400 ze dne 12. 10. 2019 požadoval žalobce částku 32.306 Kč (tj. součet jistiny ve výši 16.573,94 Kč a poplatku ve výši 15.732,06 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.454,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.254,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.573,94 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 25,23 % ročně z částky 16.573,94 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. U smlouvy č. 544632509 ze dne 15. 5. 2019 byly žalobcem vzaty zpět veškeré v žalobě uplatněné nároky tj. na zaplacení částky 6.555 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 330,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.629,09 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3.554,17 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku ve výši 29 % ročně z částky 3.554,17 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 5. Žalobce požádal, aby soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ze dne 13. 2. 2023 zastavil, což soud učinil podle § 96 o.s.ř. výrokem I. rozsudku. 6. Soud s ohledem na skutečnosti vyplývající z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ve věci [spisová značka] ze dne 25. 10. 2022 dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 1. 2020 nemohla platně vzniknout. Žalovaný se při kontraktačním procesu dopustil přečinu úvěrového podvodu, když tvrdil a dokládal nepravdivé skutečnosti o údajném zaměstnavateli [právnická osoba] [obec], u kterého měl pracovat na plný úvazek. Předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě (neplatné) smlouvy o spotřebitelského úvěru v hotovosti částku 20.000 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze 3.150 Kč. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané trestním příkazem, zákaznickou kartou, smlouvou o úvěru ze dne 17. 1. 2020 a tabulkou umoření dluhu. 7. Smlouva uzavíraná dne 12. 10. 2019 nebyla zahrnuta do trestné činnosti žalovaného. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uváděl tytéž údaje o zaměstnavateli, kterým měla být [právnická osoba], [anonymizováno] [obec]. V kolonce o zdrojích příjmů je zaškrtnuto, že zájemce o úvěr má zdroj z příjmů z pracovního poměru na plný úvazek, tvrzeni o zdroji příjmu ze zaměstnání však nebylo ověřeno žádným způsobem (formulář poskytovatele úvěru přitom předepisuje, že příjem musí být doložen některým z následujících dokladů – pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky, výpisy z bankovního účtu, daňové přiznání). Soud proto dospěl k závěru, že při uzavírání smlouvy dne 12. 10. 2019 předchůdce žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě (neplatné) smlouvy o spotřebitelského úvěru v hotovosti částku 19.000 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze 8.682 Kč. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané zákaznickou kartou, smlouvou o úvěru ze dne 12. 10. 2019 a tabulkou umoření dluhu. 8. Shora konkretizované pohledávky za žalovaným byly ze společnosti [právnická osoba] převedeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávek, v rozhodné době označovaných jako pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech č. 310549958 a č. 283489400, bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Na základě postoupení se žalobce stal věřitelem pohledávek a je k jejich vymáhání aktivně legitimován. Z předžalobní výzvy s datem 3. 8. 2022 vyplývá, že žalobce prostřednictvím svého zástupce požádal žalovaného o úhradu dlužných částek s příslušenstvím nejpozději do 18. 8. 2022. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že byl žalobci zaplatil jakoukoli další částku. 9. Soud posoudil uplatněný nárok jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť nebyl prokázán vznik platné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 1. 2020 ani ze dne 12. 12. 2019. Předchůdce žalobce nebyl oprávněn požadovat sjednané úroky, poplatky za služby poskytovatele úvěru, smluvní sankce či úroky z prodlení, ale pouze vrácení poskytnuté jistiny se zohledněním částek, které žalovaný v minulosti zaplatil. Z částky 20.000 Kč poskytnuté žalovanému dne 20. 1. 2020 zbývalo k vrácení 16.850 Kč. Ohledně uvedené částky již existuje povinnost, která je žalovanému uložena pravomocným trestním příkazem, proto také vzal žalobce žalobu zčásti zpět. Z částky 19.000 Kč poskytnuté žalovanému dne 12. 10. 2019 zbývá k vrácení 10.318 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě poskytnutých částek dopisem zástupce žalobce ze dne 3. 8. 2022, v němž byla stanovena lhůta do 18. 8. 2022, ode dne následujícího (tj. od 19. 8. 2022) se žalovaný nacházel ve stavu prodlení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Z částky 16.850 Kč byl přiznán pouze zákonný úrok z prodlení od 19. 5. 2022 do zaplacení, neboť na povinnost k zaplacení jistiny 16.850 Kč žalovaným