9 C 209/2019-73 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou soudu dne 8. 7. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 109 699 Kč s příslušenstvím, po původně žalované [celé jméno původní účastnice] zaplacení částky 7 673 Kč s příslušenstvím a po původně žalované [celé jméno původní účastnice] zaplacení částky 3 859 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že všechny žalované pracovaly v inventurním období od 24. 1. 2016 do 10. 7. 2016 na prodejně žalobce [číslo] v [obec] v postavení zaměstnankyň s uzavřenou dohodou o odpovědnosti za schodek. Žalovaná [celé jméno žalované] pracovala v postavení zástupkyně vedoucí prodejny, původně žalované [celé jméno původní účastnice] a [celé jméno původní účastnice] v postavení prodavaček. Společně s nimi pracovaly v tomto období na uvedené prodejně ještě [jméno] [příjmení] jako vedoucí, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodavačky. Inventurou provedenou ke dni 10. 7. 2016 bylo zjištěno manko v celkové výši 379 757 Kč. Rozpočítáním odpovědnosti za schodek provedeným v souladu s ust. § 260 zákoníku práce připadly na žalované výše uvedené podíly na schodku. S ostatními pracovnicemi prodejny byla odpovědnost za schodek vyřešena v insolvenčním řízení, případně mimosoudně. Žalované však své podíly na manku neuhradily, a to ani přes opakované upomínky naposledy z dubna 2019. 2. Ve vztahu k žalovaným [celé jméno původní účastnice] a [celé jméno původní účastnice] bylo žalobě vyhověno rozsudkem pro zmeškání ze dne 2. 10. 2019, č.j. 9 C 209/2019 – 43. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci. 3. Ve vztahu k žalované [celé jméno žalované] bylo řízení přerušeno podle § 140a insolvenčního zákona, protože po zahájení řízení byl pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu zjištěn její úpadek (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka] 3). Žalobce přihlásil svoji pohledávku za žalovanou v insolvenčním řízení. Žalovaná i [právnická osoba] [anonymizováno] jako insolvenční správce pohledávku popřely. Žalobce proto podal k insolvenčnímu soudu žalobu o určení pravosti pohledávky. Tato žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2020, č. j. 33 ICm 3407/2019 – 46, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 101 VSPH 609/2020 – 70, zamítnuta. 4. Krajský soud v Hradci Králové následně usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova], vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice [celé jméno žalované]. Současně rozhodl, že se dlužnice osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, že se osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 5. 2023. 5. Po právní moci posledně uvedeného rozhodnutí odpadl důvod přerušení řízení v této věci. Žalobce nevzal žalobu zpět, a proto soud ve věci nařídil jednání. 6. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V insolvenčním řízení byla zamítnuta žaloba o určení pravosti pohledávky, která je předmětem tohoto sporu. Jde tak o pohledávku, k níž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na kterou se vztahuje insolvenčním soudem přiznané osvobození od placení pohledávek. 8. Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží. Totéž pak platí, byla-li žaloba o určení pravosti pohledávky zamítnuta. Je-li pohledávka vymáhaná v tomto řízení pohledávkou, k níž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pak jde o pohledávku, na kterou se vztahuje osvobození přiznané žalované insolvenčním soudem v rozhodnutí, jímž vzal na vědomí splnění oddlužení. Žalovaná se přiznaného osvobození dovolala, a proto soudu v tomto řízení nezbylo, než žalobu zamítnout (uvedená pohledávka má povahu naturální obligace). 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Soud žalované v souladu s jejím požadavkem přiznal náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně jde podle § 7 vyhlášky o odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednání soudu), která z tarifní hodnoty 109 699 Kč činí 5 500 Kč za úkon, a pode § 13 odst. 4 vyhlášky o náhradu hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč. Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 11 600 Kč, daň činí 2 436 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 14 036 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.