15 C 229/2023 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 66 336 Kč představující škodu na majetku žalobkyně, která uvedla, že žalovaný dne 26.7.2021, v obci , adresa, , způsobil prostřednictvím svého zaměstnance žalobkyni škodu tím, že při pracovní činnosti zlomil betonový sloup vysokého napětí, poškodil pět konzol, třicet kusů izolátorů a vodič v průměru 95 ALFe. Žalobkyně na opravu škody firmou , Anonymizováno, , IČ:, IČO, vynaložila částku 217 225,13 Kč. Dále pak účtovala cenu nezbytných prací, které provedli její zaměstnanci (celkem 31 hodin v celkové hodnotě 28 024,00 Kč na vymezení místa poruchy a opravu a následné uvedení elektrického zařízení do provozu). Žalobkyně tak vystavila žalovanému fakturu č. 9129903687, znějící na částku 245 249,00 Kč. Žalovaný se obrátil s žádostí o náhradu škody na svého pojistitele a žalobkyni bylo pojišťovnou uhrazeno pojistné plnění ve výši 152 697,00 Kč a 26 216,00 Kč. Rozdíl mezi požadovanou částkou (skutečnou škodou) a vyplaceným plněním činí 66 336,00 Kč; tuto částku žalobkyně žádala přiznat v tomto soudním řízení.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že vychází z ustanovení § 2969 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o tom, že „Při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit“. Žalovaný tvrdil, že při nehodě byly poškozeny věci, které byly přes 50 let staré, neboť předmětné vedení bylo vybudováno již v roce 1971; toto zařízení bylo za hranicí své životnosti, neboť životnost betonových sloupů není větší než 50 let; žalobkyně tyto staré a dožité věci nahradil věcmi novými. Skutečnou škodou na věci je újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením. Tato se stanovuje buď rozdílem obvyklé ceny, jakou věc měla před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, nebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, to však jen v případě, že takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, aj.). V závěru svého vyjádření shrnul své stanovisko tak, že pokud dle ustanovení § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že „Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu“, a pokud byly staré věci uvedeny jejich výměnou za věci nové s mnohem delší životností do bezesporu lepšího než předešlého stavu, potom i škoda vzniklá žalobkyni poškozením jeho věcí (a tudíž i náhrada této škody žalovaným) musí akcentovat toto „zlepšení“ žalobcova majetku. Plnění od pojišťovny bylo tak zcela dostatečné.3. Dle § 2969 o.z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.4. Rozdíl mezi cenou obvyklou před poškozením a po něm. Je jediným možným způsobem určení výše škody tam, kde je věc zcela zničena nebo ztracena – cena po poškození je nulová a škodou je tu pak obvyklá cena věci před poškozením, tj. cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit. Uplatní se však i v situacích, kdy obnovení původního stavu opravou věci není dost dobře možné např. proto, že by obnovení věci znamenalo vytvoření nově vybudované stavby, nikoliv návrat nemovitosti do původního (zdevastovaného) stavu (NS 25 Cdo 3074/2010), nebo naopak proto, že případnou opravou by nebyla skutečně obnovena funkce, jakou věc měla před poškozením, např. při roztržení látky nového (zánovního) oděvu (NS ČSR Rv II 376/22 = Vážný 2599). Bude namístě jej použít rovněž tam, kde by vynaložení nákladů na opravu bylo neúčelné zejména z důvodu zjevné nepřiměřenosti nákladů na opravu ve srovnání s obvyklou cenou věci před poškozením. Výše náhrady se pak stanoví jako rozdíl mezi hodnotou věci před poškozením a hodnotou použitelných zbytků (NS , spisová značka, ). U věcí, jako jsou oděvy, prádlo, obuv apod., u nichž je vzhledem k jejich účelu, hygienickým požadavkům atd. jejich obvyklá cena (podstatně) nižší než tzv. cena časová, je třeba, aby nedošlo ke znevýhodnění poškozeného, namísto obvyklé ceny (ceny, za niž se prodávají takové použité věci) vycházet z tzv. ceny časové, jíž se rozumí cena vypočtená tak, že od obvyklé ceny takové nové věci platné v době poškození se odečte částka odpovídající skutečnému opotřebení dané věci, k němuž došlo v době od pořízení uvedené věci do jejího poškození (NS ČSR Cpj 39/88 = Rc 12/1989). Občanský zákoník, 2. vydání (1. aktualizace, 2022): M. Pašek5. V projednávané věci bylo nesporné to, že zaměstnanec žalovaného způsobil svým jednáním žalobkyni škodu; sporná byla výše této škody. Soud zde plně odkazuje na zcela vyčerpávající argumentaci žalovaného obsaženou ve vyjádření ze dne 11.9.2023. S ohledem na spornou výši vzniklé škody byl ustanoven znalec.6. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, bylo zjištěno, že obvyklá cena věci v době poškození není vyšší než 98 084,06 Kč. Obvyklá cena nově zbudované věci byla vypočtena částkou 163 473,43 Kč. Pokud jde o částku, kterou musel poškozený vynaložit na činnosti související s uvedením elektrického zařízení do provozu, pak tyto s poukazem na katalog ÚRS stanovil v ceně 453 Kč/hodinu za elektromontážní práce a částkou 363 Kč/hodinu za ostatní činnosti; z posudku je tak zcela zřejmé, že plnění od pojišťovny, kterého se žalobkyni již dostalo v celkové výši 178 913Kč pokrývá, resp. ještě převyšuje cenu poškozené věci (betonového sloupu vysokého napěti, jeho pěti konzol, třiceti izolátorů a vodiče) a souvisejících prací (vymezení poruchy a následné opětovného uvedení elektrického zařízení do provozu). Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako neoprávněnou zamítnul. K obraně žalobkyně spočívající v tom, že v jiném soudním řízení dospěl jiný znalec k jinému výsledku o hodinové sazbě za práce související s odstraněním škody na přetrženém kabelu nízkého napětí, soud uvádí, že pokud měla žalobkyně pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , mohla navrhnout jeho výslech. Konečně soud konstatuje, že pro úsudek o hodinové sazbě není rozhodný sazebník žalobkyně (čl. 35 spisu) nazvaný „Princip kalkulace pro vymáhání pohledávek týkající se škodných událostí na rok 2021“, který je toliko jednostranným podkladem žalobce a v případě sporu o skutečnou výši nákladů na mzdy zaměstnanců žalobkyně není tento podklad jakkoliv směrodatný (navíc z něj není patrné ani to, z jakých podkladů bylo vycházeno a zda se jedná o sazby adekvátní – odpovídající vyplácené mzdě zaměstnanců žalobkyně).7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalovanému byla přiznána odměna za 5 úkonů právní pomoci dle vyhl. 177/1996Sb. po 3 780 Kč, pět paušálních náhrad po 300 Kč, náhrada jízdného z Prahy do Trutnova a zpět ke dvěma jednáním soudu: 2 454 Kč a 2 682 Kč, náhrada za ztrátu času 2x 800 Kč a 21 % DPH z odměn a náhrad. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř., když na celkový náklad na znalečné ve výši 5 104 Kč bylo žalobkyni započteno 5000 Kč (již zaplacená záloha).8. Lhůty k zaplacení nákladů řízení a nákladů státu byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.