15 C 260/2023-69 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení byl návrh žalobce na zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že se jedná o škodu, za kterou odpovídá žalovaný. Žalobce uvedl, že účastníci uzavřeli dne 17. 5. 2017 Příkazní smlouvu o obstarání správy nemovitostí a vedení účetnictví, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalovaného pro žalobce jeho jménem a na jeho účet za úplatu zajišťovat mimo jiné pravidelný měsíční výběr nájemného a záloh na služby dodávané společně s nájmem, včetně kontroly plateb v bytovém domě v ulici [adresa], v [obec]. Žalovaný této povinnosti nedostál a žalobci vznikla škoda na neuhrazeném nájemném ze smlouvy o nájmu bytu [číslo] o velikosti 2 + 1 ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec], kterou žalobce uzavřel s panem [jméno] [příjmení]. Žalobce pohledávku za panem [příjmení] zažaloval, a přes vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě a předání věci k vymožení do exekučního řízení, se ukazuje, že se jedná o pohledávku nedobytnou. Žalovaný dosud na svůj dluh, který byl přiznán pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím, ničeho nedostal. Žalovaný při plnění smlouvy v tomto konkrétním případě poručil (podle žalobce) svou povinnost plynoucí z článku 5 odst. 2 příkazní smlouvy, kdy nesdělil žalobci včas informace o nehrazení nájmu ze strany pana [příjmení] a dále nesplnil svou povinnost plynoucí z článku 3 odst. 2 písm. a) příkazní smlouvy, tj. provádět kontroly plateb a upomínání dlužníků. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný neporušil žádnou smluvní ani zákonnou povinnost; dodal, že škoda skutečná nemohla v vzniknout s ohledem na kritéria stanovená v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1818/2020, protože závěr o nevymahatelnosti pohledávky je v tuto chvíli pouhou subjektivní představou žalobce jako věřitele. Argumenty, které žalobce uvádí ve svém podání ze dne 28. 11. 2023 nejsou objektivním podkladem pro závěr o nevymahatelnosti pohledávky. Podle § 2913 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Vždy musí být zkoumáno, jaká povinnost byla porušena a zda a nakolik je s tím v příčinné souvislosti újma, jejíž náhrady se poškozená strana domáhá. Žalobcova úvaha spočívala v tom, že žalovaný neprováděl kontroly plateb řádně a včas, porušil smluvní povinnost a žalobci vznikla škoda rovnající se dluhu a příslušenství, kteréžto bylo žalobci přiznáno rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č.j. 64C 9/2022-42, ale nebylo dosud vymoženo. Soud se v prvé řadě zabýval zákonnými podmínkami pro vznik nároku na náhradu škody: vznikem škody, porušením zákonné či smluvní povinnosti a příčinnou souvislostí mezi vznikem škody a tvrzeným protiprávním jednáním škůdce. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena příkazní smlouva o obstarání správy a vedení účetnictví. Žalovaný se v této zavázal m.j. ke kontrole plateb a k oznámení všech okolností, které mohou mít vliv na změnu pokynů příkazce. Žalovaný tvrdil, že uvedeným povinnostem dostál; to, že dlužník (nájemce, kterého si sám žalobce vybral) není solventní, nemůže jít k jeho tíži. Žalovaný dále prokázal, že žalobce každý měsíc e-mailem informoval o přijatých platbách; žalobce (jakožto vlastník spravovaných bytových jednotek) měl možnost seznámit se s tím, jaká je výše přijatých plateb a s tím, kdo tyto hradil (a kdo ne). Tuto e-mailovou korespondenci doložil (čl. 39-58 spisu). Dodal, že upomínku k zaplacení zaslal po té, co si u žalobce ověřil, že p. [příjmení] je stále nájemcem předmětného bytu; upomínku zaslal cca 8 měsíců od vzniku dluhu. Zdůraznil, že nenese (ani nemůže nésti) odpovědnost za to, jaká je solventnost nájemců jednotlivých vlastníků bytových jednotek, resp. odpovídat za to, že sjednaná plnění včas a řádně od jednotlivých nájemců obdrží. Soud uzavřel, že v příkazní smlouvě nebyly ujednány konkrétní časové okolnosti pro urgence ve vztahu k nájemcům spravovaných bytových jednotek. Žalovaný prováděl kontroly přijatých plateb pravidelně; seznamy zasílal (dle dohody a ustálené praxe) žalobci e-mailem. Žalobce učinil žalovaného odpovědného za to, že nájemce, tj. osoba, s níž byl ve smluvním vztahu toliko žalobce, je nesolventní. Připustil, že pokud by byla pohledávka dobytná, škodu by po žalobci nežádal. Takovýto postup je podle názoru soudu nepřípustný, neboť žalobce se jakýmsi regresem domáhá plnění, kterého se nedomohl na osobně pasivně věcně legitimované, na osobě, která za nesolventnost dlužníka nenese jakoukoliv odpovědnost. Pokud má žalobce za to, že je třeba, aby nájemníci, kteří jsou v prodlení s jakoukoliv platbou, byli urgováni v kratších lhůtách, je na něm, aby tuto povinnost náležitě smluvně ošetřil. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítnul. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalovanému bylo přiznáno celkem 24 393,60 Kč, když tato částka zahrnuje 4 úkony právní pomoci po 4 740 Kč dle vyhl. č. 177/1996Sb. (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, vyjádření k doplnění žalobce a účast zástupce žalobce u jednání soudu), 4 paušální náhrady po 300 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad.