15 C 267/2024-26 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. 24237519 mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne 28. 8. 2023 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 18 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. Žalovanému byl úvěr vyplacen na účet , tel. číslo, , Anonymizováno, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně společnosti , právnická osoba, . takto: Dne 28. 8. 2023, v částce 18 700 Kč. Žalovaný si zvolil následující volitelné služby: služba “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný požádal 7 krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 84 dní a splatnost úvěru nastala tedy dne 20. 12. 2023. Žalovaný dluží celkem částku ve výši: 23 735 Kč, zahrnující: jistinu ve výši 18 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 870 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “: 165 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (občanský průkaz). Dále prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací, které jí žalovaný poskytl o počtu členů společné domácnosti, o počtu členů domácnosti s vlastním příjmem, o příjmu a výdajích žalovaného apod. Dále žalobkyně žalovaného prověřovala v bankovních a nebankovních registrech.5. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Výše poskytnutého úvěru, jakož i výše poplatků, které se žalovaný zavázal žalobkyni splatit, nevyvolávala pochybnosti o schopnosti žalovaného závazky z úvěrové smlouvy splnit. Soud tak nedospěl k závěru, že by uzavřená smlouva byla neplatná pro nedostatečné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil a ani neprokázal, že žalobkyni na dluh zaplatil jakoukoliv částku. Soud proto žalobě vyhověl. Z dlužné jistiny byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni na nákladech řízení přiznal 1 025 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Vycházel z toho, že z povahy činnosti žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně musí uplatňovat nároky na zaplacení dlužných částek z úvěrových smluv opakovaně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH činí 21 %. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 477 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).13. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.