15 C 370/2024-106 — Okresní soud v Trutnově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.12.2024 domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rozestavěná stavba a pozemku p. č. , hodnota, , to vše na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, . Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se vlastníkem předmětných nemovitostí stal protiprávně – na základě příklepu soudního exekutora ze dne 26.10.2023 čj. , spisová značka, , proti němuž se rovněž bránila (proti rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 16 Co 52/2024-122, který nezákonný příklep potvrdil, podala dovolání a žalobu pro zmatečnost; dovolání bylo odmítnuto, o žalobě pro zmatečnost nebylo zatím rozhodnuto). Žalobkyně zpochybnila postup obecných soudů řešících žaloby, které na podporu svého tvrzeného vlastnictví k předmětným nemovitostem v minulosti podala. Namítala to, že byla zbavena protiprávně svého majetku, za který nikdy neobdržela žádné finanční plnění.Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Zdůraznil, že své vlastnické právo nabyl platně – na základě usnesení o příklepu soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 22.3.2024, přičemž žalovaný zaplatil nejvyšší podání 32 630 000 Kč.Krátký exkurs do historie vlastnictví předmětných nemovitostí lze učinit z usnesení I.ÚS 802/21 ze dne 19. 5. 2021, kde je poměrně rozsáhlá historie týkající se rozestavěné stavby a pozemku p. č. , hodnota, , zapsaných na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, pregnantně vysvětlena následovně:Žalobkyně uzavřela dne 27. 4. 2006 se společností , právnická osoba, (jejíž společnicí žalobkyně byla, a jednou z jednatelek byla její matka), kupní smlouvu o prodeji blíže určených nemovitostí. Dne 2. 6. 2006 uzavřela společnost , právnická osoba, , s , Anonymizováno, a.s. smlouvu o zřízení zástavního práva k dotčeným nemovitostem, a to k zajištění pohledávek zástavního věřitele a zástavce ze smlouvy o úvěru na částku 11 mil. Kč (, Anonymizováno, a.s. si nechala zpracovat posudek na ocenění nemovitostí až v září 2006, tj. cca 3 měsíce po uzavření úvěrové smlouvy a vyčerpání podstatné části úvěru). Účinky vkladu zástavního práva vznikly dne 9. 6. 2006. Úvěr měl být použit na zaplacení kupní ceny 6 500 000 Kč a na dostavbu nemovitosti 4 500 000 Kč, která do té doby byla financována rodiči žalobkyně – cca se jednalo o částku 10 mil. Kč. Kupní cena tedy neodpovídala ceně v té době obvyklé, cena nebyla stanovena soudním znalcem. Finanční prostředky byly v rozporu s úvěrovou smlouvou zaslány na účet stavební společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . a žalobkyni nikdy nebyla vyplacena kupní cena. Okresní soud v Trutnově dne 9. 12. 2008 rozhodl ve věci evidované u něj pod sp. zn. 8 C 32/2008 tak, že shora uvedená kupní smlouva ze dne 27. 4. 2006 je absolutně neplatná. Důvodem přitom měla být ta skutečnost, že kupní smlouva byla uzavřena v rozporu s § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Následně se žalobkyně v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala určení, že sporné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, a to za účelem výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Po cca jedenácti letech soudního řízení bylo obvodním soudem rozhodnuto tak, že s ohledem na rozsudek kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, shora uvedená kupní smlouva nebyla považována za neplatnou. Důvodem pak byla ta skutečnost, že sjednaná kupní cena byla pro společnost výhodnější. K podanému odvolání Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Následně podané dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto. Žalobkyně vytýká obecným soudům, že za vlastníka dotčené nemovitosti považují společnost , právnická osoba, a nikoliv ji. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je bylo podle žalobkyně formalistické a není řádně odůvodněno. Součástí principu právního státu je princip důvěry v právo. K narušení důvěry v právo došlo u žalobkyně za situace, kdy následný výklad Nejvyššího soudu zmařil legitimní očekávání žalobkyně, která je toho názoru, že změna judikatury není důvodem pro "kasaci" pravomocného rozhodnutí, zejména když toto sporné řízení bylo zahájeno v roce 2009 a probíhalo až do roku 2021. Změna judikatury neznamená změnu zákona, znamená pouze změnu jeho výkladu. U pravomocně skončených věcí převažuje zájem na právní jistotě účastníků. Žalobkyně považuje princip incidentní retrospektivy za problematický v situaci, kdy vede k neúměrně tvrdým dopadům na účastníky řízení, případně až k zásahu do základních práv a svobod. Ústavní soud ve shora cit. rozhodnutí nevyhověl žalobkyni a konstatoval, že změna judikatury obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, není sama o sobě protiústavní, neboť vývoj judikatury je přirozenou součástí soudní činnosti. Incidentní retrospektiva (zpětné působení změny judikatury) je přípustná, pokud tím nedochází k nepřiměřenému zásahu do právní jistoty účastníků řízení.Z obsahu žaloby a doplňujících podání je tak zřejmé, že žalobkyně výše uvedené rozhodnutí Ústavního soudu nepřijala a danou žalobou se v podstatě snaží zpochybnit výše uvedené závěry, resp. závěry Ústavního soudu a obecných soudů, které v minulosti nevyhověly žalobám žalobkyně o tom, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem (rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 3. 2019, č. j. 10 C 117/2010-332), o vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce (rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 8. 2024, č. j. 30 C 373/2013-35) nebo o neplatnost příklepu (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 16 Co 52/2024-122).Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 26.10.2023 udělen příklep na vydražené nemovitosti: pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rozestavěná stavba a pozemek p. č. , hodnota, , to vše na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, . Žalobkyně se proti uvedenému postupu bránila a žádala o soudní výrok v tom smyslu, že se příklep neuděluje (viz shora). Městský soud v Praze usnesením ze dne 29․ 2. 2024, č. j. 16 Co 52/2024-122, výrokem I potvrdil usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 26. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , jímž soudní exekutor udělil příklep vydražiteli za nejvyšší podání 32 630 000 Kč (výrok I), stanovil lhůtu pro zaplacení nejvyššího podání (výrok II) a uložil povinné povinnost vyklidit vydražené nemovitosti (výrok III), výrokem II odmítl odvolání paní K. K. a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud následně usnesením sp.zn. 21 Cdo 1386/2024 odmítl dovolání žalobkyně.Žalobkyně ve své žalobě neuvádí žádné relevantní tvrzení, které by zpochybnilo vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem. Podstatou žaloby (čl. 1-4) je nesouhlas s tím, jak bylo obecnými soudy a Ústavním soudem rozhodnuto v řízeních, které tomuto řízení předcházely; jinak řečeno – to, proti čemuž žalobkyně brojila, bylo předmětem jiných (již pravomocně skončených soudních řízení). V případě, kdy udělí příklep exekutor měla žalobkyně v zásadě jedinou reálnou možnost obrany a to podáním opravného prostředku proti usnesení o příklepu, kteréžto neúspěšně využila (viz. výše).Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 1943/2016, [C 16575]: V řízení o určení vlastnického práva k vydražené nemovité věci nelze zohledňovat případnou nezákonnost postupu soudního exekutora předcházejícího udělení samotného příklepu – tyto námitky jsou relevantní toliko v rámci přezkumu rozhodnutí o příklepu v exekučním řízení, ať již cestou řádného či mimořádného opravného prostředku. Pro úplnost soud dodává, že Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále konstatoval, že žalobu bývalého vlastníka nemovité věci domáhajícího se určení svého vlastnického práva, která je odůvodněna pouze tvrzením, že žalobce pozbyl vlastnictví na základě nezákonného postupu soudního exekutora předcházejícího udělení příklepu vydražiteli, nelze zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Žalobkyně tak naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva měla.Žalobkyni dle názoru soudu nesvědčí jakýkoliv titul, pro který by se s úspěchem mohla domoci určení, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí, jejichž vlastnické právo nabyl žalovaný, a to v důsledku výše uvedených skutečností (uzavření platné zástavní smlouvy, nesplacení zajištěného úvěru, apod.). Ze všech těchto důvodů soud žalobu zamítnul.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalovanému byla přiznána odměna dle vyhl. 177/1996Sb. za dva úkony právní služby po 3 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu), dvě paušální náhrady po 450 Kč, jízdné z Jičína do Trutnova a zpět ve výši 860,81 Kč a 21 % DPH z odměn a náhrad. Celkové náklady řízení ve výši 11 085 Kč jsou splatné k rukám zást. žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).