19 C 159/2025-62 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 781 697,35 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, (dále jen „Banka“), a žalovaným byla dne 11. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru - konkrétně Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček. Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy o úvěru jsou její součástí také Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky spotřebitelského splátkového a sazebník Banky. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a IV. Smlouvy o úvěru poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. Smlouvy. Žalovaný se v čl. II. Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 7,30 % ročně. Dále se žalovaný v čl. II. a IV. Smlouvy o úvěru zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši podle Smlouvy o úvěru a sazebníku. V rámci Smlouvy o úvěru si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit Bance poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dle čl. II. Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle Smlouvy o úvěru a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky Banky. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne 24. 6. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 24. 6. 2024. V souladu s ujednáním v čl. IV. Smlouvy o úvěru a dle sazebníku Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 807 097,10 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z předmětné Smlouvy o úvěru byla ze strany Banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, a to s účinností ke dni 13. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 3. 1. 2025. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 13. 12. 2024, celkem 854 501,66 Kč. Za období od postoupení pohledávky nebylo na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne 13. 3. 2025, avšak bezvýsledně.Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr – Konsolidace půjček ze dne 11. 7. 2023, když žalovaný žádal banku o konsolidaci úvěrů ve výši 800 000 Kč. Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází Banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 35 370 Kč. Žalovaný dále v Žádosti o úvěr uvedl, že je od dne 15. 1. 2015 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele , právnická osoba, s.., IČ , IČO, , že má vlastní bydlení, je rozvedený, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 55 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ ve výši 12 000,27 Kč. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 100 Kč a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání Žádosti o úvěr žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 64,31 %. Příjem byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, Banka žádosti žalovaného vyhověla a žalovanému konsolidovala závazky žalovaného úvěrem 800 000 Kč, když výše nové splátky byla 9 412,84 Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr.Vzhledem k nepřítomnosti žalovaného při prvním nařízeném jednání soudu navrhl zástupce žalobce vydání rozsudku pro zmeškání.Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání spolu s žalobou a jejím doplněním mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 1. 9. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal.Dle § 153b odst. 1, 3 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání jsou splněny. Povaha sporu vydání takového rozsudku nevylučuje, když rozhodnutím soudu nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky. Ve věci by pak bylo možno uzavřít a schválit smír. Žalovaný byl k jednání soudu předvolán více jak 10 dnů před tímto jednáním. Jednání dne 30. 9. 2025 bylo prvním jednáním ve věci, které se konalo. V předvolání byl žalovaný poučen o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se přesto k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Zástupce žalobce, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl rozsudkem pro zmeškání, přičemž vycházel z toho, že skutková tvrzení obsažená v žalobě jsou nesporná. Přisouzená částka představuje postoupenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným.Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 31 268 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále náleží žalobci náhrada nákladů za zastupování advokátem v řízení. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), konkrétně podle ust. § 7 bodu 6 AT. Odměna za zastupování byla přiznána za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast u jednání soudu) z tarifní hodnoty sporu bez příslušenství 781 697,35 Kč po 11 460 Kč za 1 úkon právní služby, tj. celkem ve výši 45 840 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za tyto úkony po