29 C 29/2024-203 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem podaným dne 4. 3. 2024 se žalobkyně jako zletilá dcera žalované domáhala vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od roku 2019. Žaloba byla odůvodněna tím, že usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. , spisová značka, byla zastavena exekuce na žalovanou ve věci dlužného výživného v částce 19 000 Kč na v té době nezletilou žalobkyni. Rozhodnutím soudu (Okresní soud ve , adresa, ) č. j. , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, byla svěřena do péče otce. Žalobkyně byla v době podání návrhu studentkou 3. ročníku školy Gymnázia a střední odborné školy , adresa, oboru sociální činnost. Trvalý pobyt měla na adrese otce a přes týden bývala v Chotěbudicích u známých. Otec přispíval na bydlení částkou 2 582 Kč, která je určená na jídlo a bydlení. Otec ji dále přispíval na vlak, autobus a pohonné hmoty částkou 3 000 Kč měsíčně. Výdaje na pomůcky ke studiu a potřebné věci, drogerii, oblečení, na opravu auta apod. jsou v částce 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná na ni nehradila výživné od roku 2019. Nebyla nikde zaměstnaná a neživila se sama, neměla žádný výdělek a hodlala pokračovat ve studiu na vysoké škole, a proto žádala touto cestou o výživné od matky. Žalovaná ji již cca 5 let na její potřeby ani studium ničím nepřispívala. Výživné navrhla ve výši 5 000 Kč, případně nechává výživné na uvážení soudu podle příjmu matky. Požádala zpětně od roku 2019, od kdy žalovaná neplatila.2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila. Byla účastna insolvenčního řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR , spisová značka, , přičemž má za to, že v průběhu insolvenčního řízení insolvenční správce plnil vyživovací povinnost prostřednictvím přednostní pohledávky. Insolvenční řízení bylo ukončeno dnem 12. 2. 2024. Je zaměstnána u , právnická osoba, jako řidička nákladní automobilové dopravy. Je nemajetná, bydlí v nájemním bytě, kdy nájemné se souvisejícími službami činí 9 500 Kč měsíčně. Vlastní motorové vozidlo, náklady do zaměstnání činí 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se od ní odstěhovala, když jí bylo 15 let. Od té doby se nestýkají, neví, že studuje ani jaký obor, není jí známo bydliště. Žalovaná žádný kontakt se žalobkyní v současné době nemá, a to ani telefonicky, kdy původní číslo je nedostupné. Žalovaná má další vyživovací povinnost ke zletilé , jméno FO, . Žalobkyně jí neposkytuje žádné informace o jejím osobním stavu, potřebách a zájmech, neboť žalobkyně více než 4 roky se nedožaduje žádného styku se žalovanou jakožto rodičem. Nerozumí, proč žalobkyně nebydlí u svého otce, kam se původně přestěhovala, a bydlí u známých, kde je nucena vynakládat náklady na bydlení. Návrh žalobkyně na určení výživného zpětně od roku 2019 není v souladu s právní úpravou. K výživnému zpětně uvedla, že dlužné výživné nemá představovat sankční charakter. Soud by měl dle jejího názoru zkoumat, zda nárok, kterého se žalobkyně domáhá, s ohledem na neutěšené vztahy mezi účastníky není v rozporu s dobrými mravy. Navrhla žalobu zamítnout.3. Žalobkyně doplnila skutečnosti ohledně rozhodnutí opatrovnického soudu, včetně rozhodnutí v roce 2019, kdy byla se sestrou svěřena do péče otce a matce (žalované) bylo stanoveno výživné. Dále se vyjádřila k podrobnostem a důvodům přetrhání vzájemných kontaktů. Jako podstatné změny poměrů od posledního rozhodnutí uvedla například nástup na střední školu, uvedla náklady spojené se školou, náklady autoškoly, brýle. Výživné nebylo hrazeno v plné výši, ani prostřednictvím insolvenčního správce. Upravila svůj návrh tak, že požaduje výživné zpětně 3 roky, tj. od 24. 4. 2021. Odkázala na rozhodnutí, že požadavek zvýšení výživného zpětně je obecným pravidlem, a že výjimečný by měl být naopak postup opačný. Vyjádřila se k námitce žalované ohledně jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedla důvody, proč ji mají být přiznány náklady řízení a odkázala na judikaturu. Žalobkyně je o 5 let starší, výdaje spojené se školou, zdravím a zálibami se rapidně zvýšily, již není žákyní základní školy, po dokončení střední školy má v úmyslu studovat na vysoké škole.4. Při jednání soudu se žalovaná vyjadřovala ke svým příjmům. Byla vyslechnuta svědkyně , jméno FO, , u které žalobkyně bydlí. Byl vyslechnut otec žalobkyně. Žalobkyně shrnula, že od posledního rozhodnutí o výživném (v roce 2019) se podstatným způsobem změnily její poměry, kdy její náklady na živobytí a studium významně vzrostly. Nastoupila oproti základní škole na střední školu. V mezičase měla žalovaná příjem vyšší, i když pracovní poměr ukončila ze zdravotních důvodů. Postupně ji zanikly další vyživovací povinnosti a bylo ukončeno insolvenční řízení. Žalobkyně není schopna se samostatně živit, studuje, soustavně se připravuje na budoucí povolání. Dále se vyjádřila k možnostem žalované, kdy by soud měl přihlédnout k případné neochotě nebo nedostatečnému úsilí pracovat. Dále by měly být zohledněny cestovní náhrady žalované. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce uvedla, že s ohledem na poslední judikaturu ústavního soudu ze září roku 2024 vždy automaticky připadá vyhovění nároku na dlužné výživné. Přiznání dlužného výživného by neměl být pro účastníka likvidační. Zvýšení výživného by tak mělo nastat až od dubna 2024 nikoli zpětně. Žalobkyně od otce dostává 6 000 Kč měsíčně, má naspořeno v rámci stavebního spoření 73 000 Kč, vlastní motorové vozidlo, na které získala od otce finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Má za to, že její náklady jsou navyšovány bydlení i třetí osoby. Dále se vyjádřila ke konkrétní škole, která není v místě trvalého bydliště žalobkyně. Nebyla informována o výsledcích ve škole za celé období posledních tří let. Namítala, že žalobkyně ji měla písemně informovat a požádat před podáním návrhu. Dále navrhla, o jakou případnou částku by mělo být výživné navýšeno, pokud vůbec s tím, že od prosince 2024 by mělo být ponecháno ve výši 1 000 Kč měsíčně s ohledem na ukončení pracovního poměru žalované. Navrhla, aby žádnému účastníku nebyl nárok na náhradu nákladů řízení přiznán.5. Rozsudkem ze dne 13. 1. 2025, č. j. , spisová značka, soud rozhodl, že žalovaná je povinna platit na výživu žalobkyně výživné s účinností od 1. 3. 2021 do 31. 8. 2021 částku ve výši 3 000 Kč, s účinností od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 částku 2 000 Kč, s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 částku 2 500 Kč a s účinností od 1. 9. 2024 částku ve výši 3 000 Kč. Dluh na výživném byl ve výši 68 000 Kč, a soud umožnil žalované jej splácet po částce ve výši 2 000 Kč spolu s běžným výživným. Soud žalobkyni přiznal náklady ve výši 23 998 Kč. Proti danému rozhodnutí se žalovaná odvolala, kdy žalovaná nesouhlasila, že změna poměrů nastala ke dni 1. 3. 2021. Nedisponuje žádným majetkem, je vedena na úřadu práce. Náklady na bydlení má ve výši 9 500 Kč měsíčně. Dále uvedla, že má exekuci na základě dlužného výživného pro žalobkyni. Žalobkyně je vlastníkem motorového vozidla, bydlí v nájmu , jméno FO, . Namítla, že soud nezohlednil její náklady na její potřeby. Vyjádřila se k životní úrovni dítěte a obou rodičů, kdy uvedla, že žalobkyně jako zletilé dítě by měla mít zaopatřenou životní úroveň od toho z rodičů, který je movitější. Otec žalobkyně má vyšší životní úroveň než žalovaná, odkázala na jeho příjmy, kdy by se měl podílet na životních nákladech žalobkyně vyšší částkou, než žalobkyni poskytuje tak, aby byla dodržena zásada podílení se na stejné životní úrovni rodičů. Namítala, že přiznat výživné zpětně automaticky nelze. Soud má přistupovat k návrhu zdrženlivě. Je vhodné, aby návrh na zvýšení byl podán co nejdříve od změny poměrů. Žalovaná tak nesouhlasila se zpětným stanovením výživného. Ohledně nákladů řízení namítla, že soud měl aplikovat § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v projednávaném znění (dále jen „o.s.ř.“), zároveň zpochybnila účelnost některých úkonů. Žalobkyně k odvolání žalované se vyjádřila ke zpětnému určení výživného, poměrům účastníků včetně životní úrovně. Žalobkyně navrhla, aby rozhodnutí bylo potvrzeno.6. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. , spisová značka, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Mimo jiné okresní soud zavázal k tomu, aby žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby, kdy v rámci civilního řízení výživné zletilého dítěte není projednávána v režimu zákona č. 292/2019 Sb., o zvláštních řízeních soudních v projednávaném znění (dále jen „z.ř.s.“) a soud nemůže překročit návrh a přisoudit něco jiného nebo více, než se navrhovatel domáhá. Dále uvedl, že předmětem řízení je zvýšení výživného tedy rozdíl mezi stanoveným výživným a žalobkyní nyní požadovanou platbou. Dále zavázal okresní soud se zaobírat obranou žalované s ohledem na její zdravotní stav, kdy musela ukončit pracovní poměr u svého posledního zaměstnavatele. Dále uvedl, z jaké tarifní hodnoty ohledně nákladů řízení má soud vycházet a dále se vypořádat s obranou žalované ohledně uplatnění § 150 o.s.ř.7. Podáním ze dne 13. 5. 2025 žalobkyně změnila svůj žalobní návrh tak že poža