30 C 201/2025-23 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 71 241,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , jméno FO, , jako původním věřitelem a žalobcem jako novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 16. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 71 241,37 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 4. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce popsal způsob poskytování úvěrů původním věřitelem prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz., kdy žalovaný po dokončení své registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný vyčerpal. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu 4392732. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce odeslané dne 15. 5. 2025. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena.2. Žalovanému byla uložením s účinností dne 8. 9. 2025 doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Zásilka byla vhozena do schránky žalovaného dne 10. 9. 2025. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 30. 9. 2025.3. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující platbu částek 16 500 Kč dne 16. 9. 2024, 15 000 Kč dne 17. 9. 2024, 10 000 Kč dne 19. 9. 2024, 3 500 Kč dne 16. 10. 2024, 7 000 Kč dne 18. 11. 2024 a 500 Kč dne 18. 12. 2024 ve prospěch účtu žalovaného, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovních transakcí poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, celková částka 52 500 Kč. Žalobce nedoložil, že by před zapůjčením peněžních prostředků jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z ustálené judikatury vyplývá, že k ověření úvěruschopnosti nepostačuje nahlížení do dlužnických registrů. Žalobce tvrdil, že žalovanému byla ponechána rezerva minimálně ve výši 10 % mezi zjištěnými příjmy a deklarovanými výdaji, nebyl však schopen svá tvrzení o majetkové situaci žalovaného blíže konkretizovat ani doložit doklady o skutečně dosahovaných příjmech a vynakládaných výdajích žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.4. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Žalovaný se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobce získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 52 500 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. Žalobce k výzvě soudu nesdělil, v jakém rozsahu žalovaný poskytnuté prostředky vrátil. Soudu byl předložen přehled čerpání a splácení úvěru, z něhož vyplývá, že žalovaný obdržel částky uvedené v jednotlivých potvrzeních a zároveň zaplatil předchůdci žalobce celkem 19 631,85 Kč (dne 16. 10. 2024 částku 6 030,91 Kč, dne 18. 11. 2024 částku 6 414 Kč a dne 16. 12. 2024 částku 7 186,94 Kč), Žalovaný byl v řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal, že by vrátil více. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 51 609,52 Kč (v žalobě požadovaná částka 71 241,37 Kč mínus 19 631,85 Kč).6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení nečinný a soud neměl podklady pro stanovení jiné lhůty k plnění.7. Soud žalobu zamítl co do částky 19 631,85 Kč (předmětem řízení byla částka 71 241,37 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 51 609,52 Kč), neboť žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve, než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 51 609,52 Kč (výrok II).8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobci v řízení vznikly náklady v částce 18 931 Kč skládající se z poplatku ve výši 2 850 Kč a nákladů zastoupení ve výši 16 081 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy advokátovi žalobce náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění z 15. 5. 2025) po 3 980 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 2 791 Kč. Žalobci byla z požadované částky 71 241,37 Kč přiznána částka 51 609,52 Kč, což představuje úspěch žalobce v rozsahu 72 %, neúspěch pak co do 28 %. Míra úspěchu žalobce v řízení činí 44 % (72 % - 28 %). Žalobci vznikl nárok na náklady řízení v rozsahu 44 % z částky 18 931 Kč, což odpovídá nákladům řízení ve výši 8 330 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobce. Lhůtu k náhradě nákladů soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.