30 C 215/2025-28 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 37 450,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , Anonymizováno, ,) se sídlem , jméno FO, , jako původním věřitelem a žalobcem jako novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 1. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 37 450,82 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 5. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce popsal způsob poskytování úvěrů původním věřitelem prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz., kdy žalovaný po dokončení své registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný vyčerpal. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby ke splácení úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, (viz oprava tvrzení o čísle var. symbolu v podání žalobce ze dne 10. 10. 2025). Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce odeslané dne 14. 6. 2025. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. V podání ze dne 10. 10. 2025 žalobce s odkazem na historii úvěru doplnil, že žalovaný uhradil před postoupením pohledávky dílčími platbami poskytovateli úvěru částku 47 679,33 Kč.2. Žalovanému byla dne 29. 9. 2025 doručena do datové schránky žaloba s předvoláním k jednání na den 4. 11. 2025. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobce svou účast u jednání omluvil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.3. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující platbu částek 17 000 Kč dne 23. 12. 2024, 20 000 Kč dne 1. 4. 2024 a 2 x 10 000 Kč dne 10. 6. 2024 ve prospěch účtu žalovaného, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovních transakcí poskytnuta celková částka 57 000 Kč. Žalobce nedoložil, že by před zapůjčením peněžních prostředků jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z ustálené judikatury vyplývá, že k ověření úvěruschopnosti nepostačuje nahlížení do dlužnických registrů. Žalobce tvrdil, že žalovanému byla ponechána rezerva minimálně ve výši 10 % mezi zjištěnými příjmy a deklarovanými výdaji, nebyl však schopen svá tvrzení o majetkové situaci žalovaného blíže konkretizovat ani doložit doklady o skutečně dosahovaných příjmech a vynakládaných výdajích žalovaného. Soud žalobce dne 4. 9. 2025 vyzval k předložení důkazů, na základě kterých jeho předchůdce ověřoval úvěruschopnost zájemce o úvěr (např. výplatních pásek, výpisů z účtu apod.), žalobce na výzvu soudu nereagoval. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.4. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Žalovaný se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobce získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 57 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. Žalobce k výzvě soudu sdělil, že žalovaný před změnou věřitele vrátil částku 47 679,33 Kč, což je patrné i z platební historie úvěru žalovaného. Žalovaný byl v řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal, že by vrátil více. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 9 320,67 Kč (poskytnutá částka 57 000 Kč mínus 47 679,33 Kč).6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení nečinný a soud neměl podklady pro stanovení jiné lhůty k plnění.7. Soud žalobu zamítl co do částky 28 130,15 Kč (předmětem řízení byla částka 37 450,82 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 9 320,67 Kč), neboť žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve, než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 9 320,67 Kč (výrok II).8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, nárok na náhradu nákladů podle výsledku řízení by náležel žalovanému. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků (výrok III).