30 C 283/2025-44 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 1. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 32 138 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 14. 3. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , kterou žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 8. 1. 2025 smlouvu o úvěru č. 478746016, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 13 200 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 26 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13. 3. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 6 138 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka 32 138 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 26 000 Kč a ze sjednaného smluvního úroku 6 138 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru tj. od 14. 3. 2025. Žalobce popsal způsob poskytnutí úvěru žalovanému na webových stránkách svého předchůdce www.zaplo.cz. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce odeslané dne 19. 7. 2025.2. K otázce ověřování úvěruschopnosti zájemce o úvěr žalobce v podání ze dne 5. 11. 2025 uvedl, že jeho předchůdce úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným a nahlížel do dlužnických registrů a veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě provedené lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce sdělil, že nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání tvrzení o úvěruschopnosti.3. Žalovanému byla uložením s účinností dne 21. 11. 2025 doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá.4. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 22. 12. 2025.5. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující ve prospěch účtu žalovaného platbu částky 13 200 Kč dne 8. 1. 2025, částky 1 400 Kč dne 9. 1. 2025, částky 3 100 Kč dne 12. 1. 2025, částky 400 Kč dne 13. 1. 2025, částky 1 600 Kč dne 14. 1. 2025, částky 700 Kč dne 15. 1. 2025, částky 400 Kč dne 16. 1. 2025, částky 200 Kč dne 19. 1. 2025, částky 600 Kč dne 28. 1. 2025, částky 300 Kč dne 29. 1. 2025, částky 1 000 Kč dne 30. 1. 2025 a částky 3 100 Kč dne 31. 1. 2025, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele poskytnuta prostřednictvím bankovních převodů na účet č. , č. účtu, celková částka 26 000 Kč. Žalobce nedoložil, že by před zapůjčením peněžních prostředků jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nijak nekonkretizoval majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy, netvrdil ani nedokládal, že by jeho předchůdce ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.6. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Žalovaný se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobce získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 26 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet v průběhu měsíce ledna 2025. Žalovaný byl v řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal vrácení dlužné částky či její části. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce, že na úvěr nebylo ničeho vráceno, a co do dlužné jistiny žalobě vyhověl výrokem I. rozsudku.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.10. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny. Žalovaný byl v řízení nečinný, zbavil se tak možnosti osvědčit, že jeho majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.11. Soud žalobu zamítl co do částky smluvního úroku 6 138 Kč, která představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 32 138 Kč a přiznanou částkou 26 000 Kč. Žaloba byla zamítnuta i co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 26 000 Kč (výrok II).12. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 286 Kč, odměnou advokátky dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony ve výši 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), tj. celkovou částkou 3 686 Kč. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobci byla z původně požadované částky 32 138 Kč přiznána částka 26 000 Kč, což představuje úspěch žalobce v rozsahu 81 %, neúspěch pak co do 19 %. Míra úspěchu žalobce v řízení činí 62 % (81 % - 19 %). Žalobci vznikl nárok na náklady řízení v rozsahu 62 % z částky 3 686 Kč, což odpovídá nákladům řízení ve výši po zaokrouhlení 2 285 Kč.14. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátce žalobce. Lhůtu k náhradě nákladů stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.