30 C 363/2022-369 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 12. 2022 požadovaly žalobkyně vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované při uzavření smluv o bezúplatném převodu označených pozemků na žalobkyně. Žalobkyně a) se domáhala nahrazení projevu vůle žalované k 19 pozemkům v katastrálním území , adresa, , žalobkyně b) se domáhala nahrazení projevu vůle žalované k 5 pozemkům v katastrálním území , adresa, . K odůvodnění žalobkyně uvedly, že jsou dědičkami po své zemřelé matce , jméno FO, - oprávněné osobě podle zákona o půdě, které vznikl restituční nárok na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. PÚ , Anonymizováno, a č. j. PÚ , Anonymizováno, , a současně jsou také samy oprávněnými osobami dle zákona o půdě přímo z rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. PÚ , Anonymizováno, . Zemřelá , jméno FO, byla vlastnicí rozsáhlého zemědělského majetku v kat. území , adresa, a kat. území , adresa, , obec , adresa, , jak byl v návrhu podrobně popsán. Hodnota nevydaných pozemků v těchto katastrálních územích činí dle znaleckého posudku celkem 7 229 750 Kč, a to konkrétně z rozhodnutí PÚ č. j. PÚ , Anonymizováno, částku 3 426 000 Kč, z rozhodnutí PÚ č. j. PÚ , Anonymizováno, částku 2 536 750 Kč a z rozhodnutí PÚ č. j. PÚ , Anonymizováno, částku 1 267 000 Kč. Tvrdily, že žalovaná postupovala při uspokojování restitučních nároků jejich právní předchůdkyně svévolně, liknavě a diskriminačně, což bylo ostatně již pravomocně judikováno v jiných soudních sporech mezi žalobkyněmi a žalovanou a potvrdil to rovněž dovolací soud, který rozhodl ve prospěch žalobkyň a konstatoval, že postup žalované vůči nim byl skutečně liknavý a svévolný. Ke dni zahájení tohoto řízení byly pravomocně uspokojeny restituční nároky žalobkyň v rozsahu 3 070 568,80 Kč. Zůstatek restitučních nároků žalobkyně a) stále představuje finanční částku 543 932 Kč a zůstatek restitučních nároků žalobkyně b) částku 768 540 Kč. Žalobkyně jsou nadále nuceny domáhat se vůči žalované převodu náhradních pozemků, které má ve své správě.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že si je vědoma opakovaných rozhodnutí soudů o restitučních nárocích žalobkyň v obdobných věcech a učinila nesporným, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě. Učinila nespornou rovněž výši jejich restitučního nároku, kdy ocenění odňatých pozemků bylo předmětem znaleckého zkoumání a hodnota nevydaných pozemků byla v soudních řízeních prokázána. Žalovaná namítala nepřevoditelnost většiny náhradních pozemků z důvodu, že jsou umístěny v Krkonošském národním parku či ochranném pásmu tohoto národního parku, z důvodu chybějící přístupové cesty k pozemkům i proto, že pozemky tvoří se sousedními pozemky funkční celek.3. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě s restitučními nároky v celkové výši 7 229 750 Kč, které nebyly uspokojeny, když původně odňaté pozemky v k. ú. , adresa, nebylo možné vydat. Žalovaná zkracovala možnost uplatnění nároku žalobkyň na náhradní pozemky ve veřejné nabídce ve správné výši, což zásadním způsobem ztěžovalo přístup k získání náhradních pozemků cestou veřejných nabídek. Povinností žalované je převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a nejširšímu okruhu oprávněných osob s tím, že nabídka nabízených pozemků ve veřejné nabídce by měla být široká, měla by obsahovat dostatek pozemků tak, aby restituenti mohli být ve svých nárocích uspokojeni. Přístup žalované k uspokojování restitučního nároku žalobkyň byl účelový, liknavý a diskriminační. Měla-li žalovaná pochybnosti o charakteru odňatých pozemků v k. ú. , adresa, , bylo její povinností zajistit si potřebné podklady a dokumenty, neboť není povinností oprávněných osob, aby si dokumenty opatřovaly samy a žádaly stát o přecenění pozemků. Soud shledal (shodně jako již dříve ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 185/2021, a též v souladu se závěry řady jiných soudů v restitučních sporech stejných účastníků), že i v daném případě lze liknavost a svévoli žalované ve vztahu k žalobkyním spatřovat především v nesprávném ocenění jejich restitučního nároku, v odmítání přecenění nároku i ve vyřazování žalobkyň z veřejných nabídek náhradních pozemků se zdůvodněním, že jimi uplatňované nároky jsou nedostatečné. Judikatura Nejvyššího soudu, která reflektuje judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. III. ÚS 495/02, nález ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. III. ÚS 495/05, nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované může oprávněná osoba nárok dle zákona o půdě uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. , spisová značka, ). Nárok žalobkyň na uspokojení části jejich restitučního nároku přímým vydáním náhradních pozemků měl proto soud projednávaném případě za zcela opodstatněný.4. Ke dni vyhlášení rozsudku zůstal předmětem řízení pouze pozemek parc. č. , stavební parcela, v katastrálním území , adresa, , jehož vydání nárokovala žalobkyně b). Cena uvedeného náhradního pozemku v částce 15 204 Kč byla učiněna nespornou na základě posudku č. , č. účtu, , který zpracovala znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaná souhlasila s tím, že nevyčerpaný restituční nárok žalobkyně b) je dostačující k převodu požadovaného pozemku. Žalovaná namítala překážku převoditelnosti spočívající v nedostatečném přístupu k pozemku parc. č. , stavební parcela, . Z katastru nemovitostí bylo ověřeno, že pozemek je přístupný z pozemků ve vlastnictví městyse , adresa, a města , adresa, , které jsou veřejnými komunikacemi. Právní přístup k pozemku je tím zajištěn. Podmínky pro nahrazení souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. , stavební parcela, v katastrálním území , adresa, na žalobkyni b) byly splněny, soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.5. Soud na základě postupných zpětvzetí se souhlasem žalované zastavil podle § 96 o.s.ř. řízení o celém nároku žalobkyně a) a o části nároku žalobkyně b). K částečným zpětvzetím přistupovala žalobkyně a) během řízení z rozličných důvodů (označené náhradní pozemky se nacházely na území národního parku, byly již vydány jiným oprávněným osobám, žalovaná nebyla vlastníkem jednoho z pozemků, žalovaná namítala překážky převoditelnosti, žalovaná nesouhlasila s oceněním jednoho z pozemků). Především pak docházelo k postupnému uspokojování restitučního nároku žalobkyně a) i žalobkyně b) v jiných soudních řízeních, které žalobkyně souběžně vedly. Žalobkyně již nedisponovaly nárokem ve výši dostatečné pro převod označených náhradních pozemků, případně upřednostnily vydání pozemků v jiné lokalitě. Výrokem II. soud tedy soud rozhodl o zastavení řízení ve vztahu ke všem 19 pozemkům v katastrálním území , adresa, , které požadovala žalobkyně a). Výrokem III. soud rozhodl o zastavení řízení ve vztahu ke 4 pozemkům v katastrálním území , adresa, , které požadovala žalobkyně b).6. Co se týká výsledku řízení, žalovaná byla ve vztahu k žalobkyni a) plně úspěšná, neboť žalobkyně a) se nedomohla vydání žádného náhradního pozemku. Žalobkyni a) proto vznikla povinnost nahradit žalované náklady řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně b) dosáhla pouze nepatrného úspěchu, když byl na ni převeden jediný pozemek v ceně 15 204 Kč z pěti požadovaných pozemků v celkové hodnotě 257 790 Kč, což představuje necelých 6 % nároku vyjádřeného v penězích. Vzhledem k převážnému úspěchu žalované proti žalobkyni b) soud uzavřel, že žalované ve vztahu k ní přizná plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.).7. Soud vycházel z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2024, č.j. 9 C 197/2022 -585, který byl ve výroku o nákladech přezkoumán a potvrzen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2025, č. j. 26 Co 8/2025 – 614. Soud prvního stupně přiznal zcela úspěšné žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, když náklady za zastoupení advokátem neshledal účelnými. Vycházel ze zásady plynoucí z ustálené judikatury, že státním orgánům a právnickým osobám zřízeným státem přísluší náhrada nákladů za zastoupení advokátem jej výjimečně, neboť není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášely na jiný subjekt. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že v posuzované věci neexistují s ohledem na konkrétní okolnosti případu důvody, pro které by bylo možné shledat jako adekvátní postup orgánu státní správy, který zvolil pro své zastupování advokáta. Žalovaná netvrdila žádné mimořádné okolnosti posuzované věci, které by mohly odůvodnit výjimku z pravidla, že v případě státu není důvod, aby k hájení svých zájmů advokáta využil. Odvolací soud označil za nedůvodn