15 C 315/2025-49 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených ve výrocích shora. Žalobkyně uvedla, že pohledávka vznikla ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 29. 1. 2025, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr s možností postupného čerpání do výše 54 200 Kč. Žalovaná byla povinna splácet denní splátky od 28. 2. 2025, přičemž součástí smlouvy byly i VOP a předsmluvní informace SECCI. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Zjistila údaje o domácnosti, výdajích a příjmech žalované, přičemž ověřený čistý měsíční příjem činil 34 409 Kč. K ověření majitele účtu a příjmu využila žalobkyně licenci AISP a autorizaci přes službu Kontomatik, což dokládají připojené soubory a výpis z běžného účtu. Dále žalobkyně prověřila žalovanou v dostupných registrech, včetně insolvenčního a exekučního rejstříku, registru neplatných dokladů, TelcoScore, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastru nemovitostí a sankčních seznamů. Před podáním žaloby žalovaná uhradila dne 6. 3. 2025 částku 853,22 Kč, z toho 2,87 Kč bylo započteno na jistinu a 850,35 Kč na příslušenství. Žalobkyně dne 16. 6. 2025 smlouvu vypověděla a od 17. 6. 2025 je žalovaná v prodlení s úhradou celého dluhu. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně dluh ve výši 11 678,24 Kč, zahrnující jistinu 4 997,13 Kč, smluvní úrok 1,07 % denně, poplatek za vyplacení tranše, poplatky za volitelné služby a další příslušenství. Žalobkyně dále uvedla, že podle čl. VIII odst. 1 smlouvy je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaná v prodlení. Tento nárok uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení, tj. za období od 16. 3. 2025 do 14. 6. 2025. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně neměl za prokázaný, navrhla tato, aby soud žalobou uplatněný nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.Soud při rozhodování ve věci následně postupoval dle ustanovení § 115a o.s.ř. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 23.2.2026.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané uzavření smlouvy a poukázání částky ve výši 5 000 Kč na účet žalované. Žalovaná na dluh uhradila toliko 853,22 Kč.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Předloženou smlouvou o revolvingovém úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem. Dle soudu nebylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalované, když nebyly zjištěny údaje o jejích příjmech a výdajích doložením, když doložena nebyl ani výpis z jejího bankovního účtu, na nějž bylo u identifikace příjmů odkazováno. Nadto nebyly předloženy jakékoliv údaje získané lustrací v rejstřících, na které žalobkyně odkazovala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná.Dle přehledu žalovaná uhradila na čerpaný úvěr částku 853,22 Kč, tj. od čerpaného úvěru ve výši 5 000 Kč je třeba tuto částku odečíst. Proto žalovanou zavázal soud k úhradě částky 4 146,78Kč, představující rozdíl mezi čerpaným úvěrem a částečnou úhradou.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobkyně nemůže platně domáhat. Takto soud výrokem II. zamítl žalobu nejen ohledně části jistiny, ale rovněž v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty a poplatků, neboť ani tyto tedy nebyly sjednány platně a rovněž ohledně předčasně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná se doposud neocitla v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. S ohledem na dobu, kdy žalovaná částky převzala a s přihlédnutím k výši bezdůvodného obohacení soud považoval za přiměřenou lhůtu obecnou pariční lhůtu.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu bylo zaplacení částky 11 725,52 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl vyrovnaný, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků.