9 C 300/2025-50 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 27. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. za dobu od 12. 8. 2025 do zaplacení, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 17. 4. 2025 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 163080 („smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč (viz článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejména zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy). Úroky úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách 5 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 5. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 5. 2025, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil. Žalobce proto zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 6. 2025, kde opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Ani přes zaslání několika písemných upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 5. 2024. Žalobce proto přistoupil dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení (viz zesplatnění ze dne 28. 7. 2025). Žalovaný následně nic neuhradil. Žalobce požadoval částku 20 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru a náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Dne 28. 7. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (jistiny úvěru, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 11. 8. 2025. Žalovaný ani poté neplnil, a proto byla podána žaloba v této věci. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu dne 7. 1. 2026 nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 8. 12. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů zákrok, že účastníci uzavřeli dne 17. 4. 2025 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo 163080. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovanému měla být konkrétně poukázána částka 20 000 Kč do 10 pracovních dnů po nabytí účinnosti smlouvy na žalovaným označený účet č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců. Úvěr tak byl splatný do 15. 4. 2026. Byla sjednána úroková sazba ve výši 25 % měsíčně. RPSN činila 1 356 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 5 000 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal splatit 80 000 Kč (jistina 20 000 Kč a úroky 60 000 Kč). Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vznikl poskytovateli nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele a nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnou lhůtou k plnění, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech. Žalobce dále získal od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích. Součástí předsmluvních informací ke smlouvě o úvěru byl přehled předepsaných splátek (listina nazvaná Tabulka umoření). V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaný žalobci dne 17. 4. 2025 poukázal částku 1 Kč jako tzv. verifikační platbu. Částka 20 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 1. 4. 2025. Dne 20. 5. 2025 byla žalobcem žalovanému zaslána upomínka č. 1 s výzvou k úhradě částky 5 000 Kč, která byla splatná dne 15. 5. 2025. Dne 5. 6. 2025 byla žalobcem žalovanému zaslána upomínka č. 2 s výzvou k úhradě částky 5 000 Kč, která byla splatná dne 15. 5. 2025, ve lhůtě do 20. 6. 2025. Dopisem ze dne 28. 7. 2025 žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaného vyzval k úhradě celkové částky 37 876,7 Kč (jistina 20 000 Kč, kapitalizovaný úrok 12 096,77 Kč, náklady na upomínkování 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 4 780 Kč). Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z přílohy této smlouvy nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z předsmluvních informací, z výpisů z registrů a z výpisů z bankovního účtu žalované.4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobcem jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích. Osoba žalovaného byla ověřena rovněž v příslušných registrech. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.9. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Žalovanému byl poskytnut úvěr v nominální výši 20 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal splatit dle úvěrové smlouvy celkem 80 000 Kč, tedy vedle dlužné jistiny rovněž úrok ve výši 25 % měsíčně, tj. 300 % ročně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci byl sjednán úrok 25 % měsíčně, který soud považuje za nepřiměřeně vysoký. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy soud dovodil, že smlouva je neplatná z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, dále pak pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly.10. Po posouzení smluvních ujednání v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru o neplatnosti