2 C 126/2020-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, neboť uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] (zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]). Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Doposud žalovaná uhradila částku [částka]. Tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně dodala, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje svůj nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když na její bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, omluvila se, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout s ohledem na skutečnost, že předmětné smlouva o úvěru je neplatná, jak z důvodu řádného nezkoumání a neposouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, kdy žalobkyně nejenže netvrdila, ale ani neprokázala, že by požadovala jakékoliv doklady o příjmech či výdajích po žalované. Dále je smlouva neplatná z důvodu porušení informačních povinností, kdy výše úroku a výše RPSN nejsou uvedeny správně. Faktická výše úroků a RPSN je nepřiměřeně vysoká, která dle samotné žalobkyně činí 10 558 % a z tohoto důvodu je taková smlouva neplatná i samotné ujednání o úroku. Dále namítla, že smluvní pokuty uvedené ve smlouvě se kumulují a jsou zjevně nepřiměřené. Z těchto všech skutečností je smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to pro zjevnou nespravedlnost. Žalobkyni by tak svědčil pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], vzhledem k tomu, že žalobkyni uhradila částku [částka]. Tento nárok žalobkyni však zanikl doručením předžalobní výzvy ze strany žalované ze dne [datum] a doručené dne [datum], tedy započtením. Ještě doplnila, že podala žalobu, jíž se domáhá po žalobkyni vydání zbývajícího bezdůvodného obohacení. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] (zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]) a žalovaná uhradila žalobkyni částku [částka]. 4. Předžalobní výzvou žalované ze dne [datum], která byla žalobkyni doručena dne [datum], bylo prokázáno, že žalovaná započetla na svou pohledávku za žalobkyní ve výši [částka] pohledávku žalobkyně ve výši [částka]. 5. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) Smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Na smlouvu a činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení tohoto zákona (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Soud se ztotožnil s argumentací žalované, kterou převzal. Dle ustanovení § 86 odst. 1 v souvislosti s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná. Tuto svoji povinnost však žalobkyně před zavřením smlouvy řádně nesplnila. I z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne závěr, že z důvodu porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, jsou také smlouvy neplatné absolutně a soudy k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. V této souvislosti je možno odkázat na nejnovější nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18. Žalobkyně před uzavřením smlouvy žádné dokumenty o úvěruschopnosti neobstarala, ani neprovedla nahlédnutí do příslušných databází. Pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalovanou, obzvlášť pokud jde o informace o zaměstnání a příjmu žalované. Závěr o tom, že žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované, nezhojí ani prohlášení žalobkyně uvedené ve smluvních podmínkách ke smlouvě, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Proto je smlouva neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. 6. Navíc i další skutečnosti odůvodňují závěr, že smlouva je neplatná. Dle ustanovení § 104 ZSÚ platí, že„ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.“ Dle ustanovení § 106 odst. 1 písm. g) ZSÚ platí, že„ smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.“ Dle ustanovení § 133 odst. 3 ZSÚ mají být do výpočtu RPSN zahrnuty všechny náklady spotřebitele sjednané ve smlouvě s tím, že náklady na vedení účtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání, náklady na používání platebních prostředků pro platební transakce a čerpání a další náklady spojené s platebními transakcemi se zahrnují do celkových nákladů úvěru pro spotřebitele. Výjimky obsažené v tomto ustanovení se na poplatek za uzavření smlouvy nevztahují. Žalobkyně tím, že zcela zjevně neuvedla do smlouvy veškeré předpoklady použité pro výpočet RPSN, porušila svoji zákonnou informační povinnost uloženou mu ustanovením § 104 ZSÚ. Důsledkem porušení této informační povinnosti je dle ustanovení § 110 ZSÚ skutečnost, že se spotřebitelský úvěr pokládá od počátku úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Lze také přisvědčit námitce žalované, že neplatné je i ustanovení o smluvních pokutách, a to pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele. Tato ustanovení představují nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch žalované jako spotřebitele, které způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran smlouvy. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. V této souvislosti je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. 33 Odo 890/2002 (převyšuje-li však výrazně výši skutečně vzniklé škody, je výše smluvní pokuty nepřiměřená a ujednání o ní je pro rozpor s dobrými mravy neplatné) a nálezů Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Smluvní pokuty ujednané ve smlouvě naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti a tak jsou neplatné. Nicméně„ hlavním“ důvodem neplatnosti předmětné smlouvy, jak již bylo uvedeno výše, je neplatnost dle § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně obdržela obsáhlé vyjádření žalované, v němž namítala neplatnost předmětné smlouvy, přesto se k němu nevyjádřila a nevyvrátila námitky žalované. 7. Jelikož je smlouva neplatná, je možno nárok žalobkyně posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku, tedy žalovaná je povinna vrátit to, co od žalobkyně obdržela, tedy [částka], nikoli úrok, poplatky za zpracování a doručení úvěru a poplatky za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná uhradila žalob