4 C 189/2020-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 060 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nezaplacený příspěvek nepojištěného vozidla [registrační značka] za období od [datum] do [datum] odpovídající hodnotě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří výzva k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vystavená dne [datum], dále I. a II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] a [datum], kterou si dle dodejky osobně převzal, a předžalobní upomínka zaslaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne [datum], o jejímž odeslání svědčí část poštovního podacího archu a detailní informace k zásilkám služby PoštaOnline. Z výpisu z databáze a CRV vyplývá, že žalovaný byl v daném období vlastníkem předmětného jiného vozidla. 4. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný porušil svou zákonnost povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť neměl sjednáno pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Žalobkyně proto v souladu s § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za období 105 dnů, po které bylo její vozidlo nepojištěno. Výše příspěvku činí 93 Kč za jeden den. Základní příspěvek tedy činí 9 765 Kč. Soud má za to, že nárok na zaplacení tohoto příspěvku za dobu, kdy nebylo vozidlo provozováno, tedy v částce 9 765 Kč, je důvodný. Skutečnost, že žalovaný nepojistil předmětné vozidlo v daném období, má soud za prokázanou, neboť důkazní břemeno o existenci pojištění leželo na žalovaném, který neprokázal, že by za dané období příspěvek žalobkyni uhradil. Výše příspěvku byla řádně vypočtena podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kde je dle § 2 písm. i) pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 stanovena denní sazba ve výši 93 Kč. Soud považuje rovněž za důvodný nárok žalobkyně na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč v souladu s § 4 odst. 4 citovaného zákona, podle něhož osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 5. Na podkladě shora uvedeného skutkového stavu věci soud shledal s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný porušil svou povinnost uzavřít pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], jež nebylo po dobu 104 zjištěných dnů pojištěno, byla mu řádně vyměřena výše příspěvku podle přílohy k zákonu č. 168/1999 Sb., kde je pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 stanovena denní sazba koeficientem 65 Kč. Základ příspěvku tak odpovídá hodnotě 6 760 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč v souladu s § 4 odst. 4 citovaného zákona, podle něhož osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit České kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 6. Na podkladě shora uvedeného skutkového stavu věci soud shledal s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost vztahující se k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem jejího vozidlu splnil. Žalobkyně naproti tomu prokázala existenci závazku za žalovaným i výši pohledávky, neboť do dnešního dne dlužnou částku z titulu nezaplaceného příspěvku nepojištěných včetně nákladů na upomínání neuhradil. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 7 060 Kč s příslušenstvím. 7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost příspěvku a nákladů až do úplného zaplacení. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.