3 C 147/2021-19 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Návrhem podaným dne [datum] se osvojitel domáhal rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o osvojení zletilé osvojenky osvojitelem. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že osvojenka byla v péči manželky osvojitele od narození, neboť s biologickým otcem osvojenky [jméno] [jméno] nebyla matka osvojenky sezdána. Po sňatku osvojitele s jeho manželkou žili všichni tři včetně osvojenky ve společné domácnosti a osvojitel se o osvojenku staral jako o vlastní. Mezi nimi se vytvořilo silné pouto. Biologický otec svolil ke změně příjmení osvojenky, která po sňatku své matky s osvojitelem nesla příjmení [příjmení]. Dne [datum] biologický otec [jméno] [příjmení] zemřel. 2. Osvojenka a manželka osvojitele s tímto návrhem souhlasili. 3. K návrhu se vyjádřili jako účastníci řízení také synové osvojenky prostřednictvím svého zákonného zástupce – otce [celé jméno svědka], [datum narození] (manžela osvojenky), kdy tito s osvojením souhlasili poté, co s ohledem na jejich věk bylo vysvětleno alespoň staršímu [jméno], jaké důsledky má osvojení. S osvojením své manželky souhlasil také manžel osvojenky. 4. Při jednání konaném dne [datum] před zdejším soudem pak byl slyšen k návrhu na osvojení osvojitel, osvojenka i manželka osvojitele. Zároveň k důkazu soud provedl i rodný list osvojenky. Ze souhlasného prohlášení účastníků bylo zjištěno, že osvojenka se narodila dne [datum] jako [jméno] [příjmení]. Z rodného listu osvojenky soud zjistil, že se narodila z matky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], [datum narození]. Jako jeho biologický otec byl v rodném listě uveden [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z rodného listu soud dále zjistil, že osvojence bylo změněno příjmení na [příjmení]. Z úmrtního listu [jméno] [jméno] soud zjistil, že tento zemřel dne [datum]. Z rodných listů synů osvojenky zjistil, že nezl. [jméno] se narodil dne [datum] a nezl. [jméno] se narodil dne [datum]. Z oddacího listu soud zjitil, že dne [datum] byla osvojenka sezdána s [celé jméno svědka]. 5. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. 6. Podle § 846 NOZ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 847 odst. 1 písm. c) NOZ zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a dle písm. d) jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. 8. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak dále platí, že zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839 NOZ, obdobně. 9. Podle § 851 odst. 1 NOZ osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. 10. Soud vyhověl výše uvedené žádosti podle § 444 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen ZŘS), kdy takové rozhodnutí o návrhu (žádosti) osvojitele nebylo v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. V projednávané věci podal uvedený návrh osvojitel, pan [celé jméno osvojitele], který chtěl osvojit zletilou [celé jméno osvojenkyně]. Osvojitel žil s osvojenkou a její matkou, manželkou osvojitele, ve společné domácnosti od roku [rok]. Osvojenku vychovával jako vlastní a osvojenka jej považuje za otce. Zároveň i synové osvojenky považují osvojitele za dědečka. Stejně tak soud nezjistil existenci jakékoliv překážky, které by bránily vyhovění návrhu a stejně tak nepovažoval takové rozhodnutí za rozporné s dobrými mravy. Naopak má soud za to, že takové rozhodnutí je i do budoucna z hlediska osvojitele a osvojenky žádoucí, neboť potvrzuje faktický stav, který mezi osvojitelem a osvojenkou panoval v podstatě po celý život osvojenky. Jelikož tedy soudem nebyla zjištěna žádná překážka, pro kterou by nebylo možné tomuto návrhu vyhovět, soud návrhu vyhověl (výrok I.). 11. Jelikož se nejednalo o žádné z řízení výslovně zmíněných v § 23 ZŘS, účastníci by v zásadě měli proti sobě právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Vzhledem k tomu, že soud vyhověl návrhu navrhovatele, ke kterému se jednoznačně připojil i osvojenka a manželka osvojitele, a není tedy nikdo, vůči němuž by bylo možno náhradu nákladů přiznat, rozhodl soud, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).