3 C 166/2021-58 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobní návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně (dříve [právnická osoba]) dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu a to až do dne [datum], kdy byla smlouva [číslo] ukončena. V souladu s čl. 8 všeobecných podmínek žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a to 2× set-top box/CA modul sériové číslo [číslo] a sériové číslo [číslo] a 2× přístupová karta [číslo] [číslo]. Tato technická zařízení, která žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na formuláři o provedení ze dne [datum], v rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy [číslo] nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy [číslo] nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za nevrácení každého set-top boxu a smluvní pokuty ve výši [částka] za nevrácení každé přístupové karty. Žalovaný byl vyzván dne [datum] ze strany právního zástupce žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaný ani na základě takového upomenutí před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnil, a to ani částečně, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím. 2. O žalobě rozhodl Okresní soud v Břeclavi elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto usnesením ze dne [datum] zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 4. Okresní soud v Břeclavi vyslovil usnesením pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] svou místní nepříslušnost a zároveň rozhodl o postoupení věci zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 5. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], na základě níž byly žalovanému poskytovány sjednané služby a pronajata dvě technická zařízení. Žalovaný souhlasil se sjednáním smluvních pokut za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčené přístupové karty ve výši [částka] a za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného STB ve výši [částka]. Z formuláře o převzetí ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný převzal přístroje se sériovými čísly [číslo] a [číslo] a karty se sériovými čísly [číslo] a [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací pro službu [označení] [anonymizováno] a zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [označení] [anonymizováno], kde je v čl. 4 sjednána povinnost žalovaného vrátit technické zařízení žalobkyni nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaný byl na tuto svou povinnost upozorněn výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] a následně mu byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva, o jejímž odeslání dne [datum] svědčí podací lístek. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku, podle něhož v důsledku fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba] odštěpením. S účinností ode dne [datum] došlo ke změně obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] 7. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v platném znění, se za službu elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálu po síti elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. 8. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V důsledku ukončení smlouvy ke dni [datum] vznikla žalovanému v souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [označení] [anonymizováno] povinnost vrátit veškerá technická zařízení žalobkyni nejpozději do 10 dnů. Žalovaný však tuto povinnost ani přes upomínání žalobkyně nesplnil, a proto má žalobkyně nárok na zaplacení smluvních pokut sjednaných přímo ve smlouvě [číslo] částkami 2 × [částka] za dva nevrácené set-top boxy a 2 × [částka] za dvě nevrácené přístupové karty v souladu s § 2048 občanského zákoníku. 10. Soud dospěl na podkladě zjištěného skutkového stavu věci a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je tedy důvodný v plném rozsahu. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svůj závazek z předmětné smlouvy splnil. Žalobkyně tak prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši, neboť do dnešního dne žádnou smluvní pokutu neuhradil. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši [částka] s příslušenstvím. 11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (u zdejšího soudu např. 4 C 116/2021, 9 C 47/2021, 6 C 128/2021). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.