4 C 49/2021-26 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu z titulu neuhrazených nákladů za pobyt a ošetření v záchytné stanici dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří osobní účet pacienta obsahující vyúčtování úhrady za záchyt v záchytné stanici VNO s uznáním dluhu co do důvodu a výše s platností daňového dokladu, jež žalovaný převzal dne [datum]. K vyúčtování bylo předloženo potvrzení o poskytnutí záchytu, z něhož vyplývá, že u žalovaného byla zjištěna zvýšená hladina alkoholu v hodnotě 1,63 promile. Výše a struktura dlužné částky vyplývá z vyčíslení skutečných nákladů a kalkulace ceny záchytné stanice. Žalovanému byla zaslána výzva k zaplacení dluhu ze dne [datum], o jejímž odeslání svědčí poštovní podací arch. 4. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek v platném znění, náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle ustanovení § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle ustanovení § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle odst. 2 téhož ustanovení prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. 5. Podle ustanovení § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v platném znění, protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle ustanovení § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 6. Podle Stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. Cpjn 205/2011 prokáže-li se při odborném lékařském vyšetření osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo při níž by mohly poškodit majetek, přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vzniká právo na náhradu nákladů vyšetření biologického materiálu, vyšetření, ošetření a následného pobytu na záchytné stanici proti vyšetřovanému tomu zdravotnickému zařízení, které tyto úkony provedlo. 7. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů, s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením a stanovisku Nejvyššího soudu ČR k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný byl dne [datum] převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu byla pro jeho opilost poskytnuta potřebná lékařská péče a pobyt ve smyslu ustanovení § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Žalovaný byl ze záchytné stanice propuštěn dne [datum]. V souvislosti s poskytnutými službami žalobkyně vynaložila náklady ve výši [částka]. V souladu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vznikla žalovanému povinnost hradit náklady vynaložené na pobyt a ošetření v záchytné stanici, neboť u něj byla prokázána přítomnost alkoholu v dechu. Jelikož žalovaný dlužnou částku ve výši [částka] žalobkyni neuhradil, byl vyzván ke splnění své platební povinnosti. Přesto setrval v nečinnosti a na urgence nijak nereagoval. Ani v průběhu řízení nijak neprokázal a rovněž z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne uhradil. Žalobkyně tak na základě předložených listinných důkazů prokázala svůj nárok. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši [částka] s příslušenstvím. 8. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost faktury. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.