4 C 98/2021-21 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nezaplacené jízdné za přepravu veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří zejména záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]. Z výňatku ze smluvních přepravních podmínek je zřejmé, že za jízdu bez platného jízdního dokladu se dle čl. 4 odst. 8 ve spojení s přílohou [číslo] obsahující výňatek z ceníku stanovuje základní přirážka k jízdnému ve výši [částka]. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k zaplacení přirážky [částka] a jízdného [částka]. Dle dodejky si žalovaný výzvu v úložní době nevyzvedl. V průběhu řízení nebylo nijak prokázáno a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužná částka byla do dnešního dne žalobkyni uhrazena. 4. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že žalovaný ve výše uvedeném případě použil veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Zákon nevyžaduje k platnosti smlouvy o přepravě písemnou formu. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (jízdné) podle tarifu. Podle odst. 2 téhož ustanovení přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalovaný však svoji povinnost zaplatit stanovené jízdné za přepravní služby ve shora specifikovaném případě porušil, čímž žalobkyni vznikl nárok na úhradu přirážky uložené v souladu s ustanovením § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, podle něhož je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem, má povinnost zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle odst. 3 stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách a její výše nesmí přesáhnout částku [částka]. 5. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil svoji povinnost, když se ani v jednom ze čtyř případů neprokázal platným cestovním jízdním dokladem, respektive cestoval bez jízdního dokladu, čímž mu vznikla povinnost k úhradě jednak jízdného a k tomu náležející sankce za porušení přepravních podmínek. Žalobkyně požaduje úhradu přirážky k jízdnému ve výši přípustné zákonem [částka] a jízdné ve výši [částka]. Žalobkyně tak prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši, neboť do dnešního dne žalovaný dlužnou částku neuhradil a žalobkyně se tedy důvodně domáhá zaplacení částky [částka] za každý jednotlivý případ. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím. 6. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost jízdného spolu s přirážkou. Úrok z prodlení byl stanoven ve výši podle předpisů občanskoprávních ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].