14 C 151/2022-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném vydání měřícího zařízení – plynoměru výrobního čísla [číslo] umístěného v bytové jednotce [číslo] v nemovitosti na adrese [ulice a číslo] za účasti pověřeného zástupce žalobkyně, a to poté, co byla připuštěna změna žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] s právní mocí od 29.8.2022. K důvodům žaloby uvedla, že pro žalovaného vybavila odběrné místo [ulice a číslo] plynoměrem výrobního čísla [číslo] (dále jen plynoměr) dne 31.5.2017. Jelikož však došlo k ukončení distribuce plynu do tohoto odběrného místa z důvodu neplacení žalovaným dne 7.1.2022, byl žalovaný opakovaně vyzýván dne 1.2.2022, 8.4.2022 k zpřístupnění plynoměru, avšak žalovaný na její výzvy nereagoval a plynoměr nadále zadržuje. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V rámci provedeného dokazování soud ze Smlouvy o připojení k distribuční soustavě ze dne 26.4.2017 včetně – [příjmení] provozovatele distribuční soustavy zjistil, že se žalobkyně zavázala připojit odběrné plynové zařízení žalovaného na adrese [adresa žalovaného]. Ze zápisu o montáži ze dne 31.5.2017 soud zjistil, že žalovanému byl v odběrném místě [ulice a číslo] namontován plynoměr výrobního čísla [číslo]. Z fotografií ze dne 31.7.2017 bylo zjištěno, že zachycovaly montáž plynoměru výrobního čísla [číslo]. Z výpisu z webové aplikace bylo zjištěno, že obchodník s plynem [anonymizováno] [právnická osoba] podal žádost o ukončení distribuce plynu na odběrné místo žalovaného [adresa žalovaného] k 7.1. 2022 z důvodu neplacení. Ze zápisu o odpojení dodávky pro neplacení ze dne 19.1.2022 bylo zjištěno, že žalobkyni se nepodařilo odpojit měřící zařízení umístěné u žalovaného v místě [ulice a číslo], neboť žalovaný nebyl přítomen 12.1.2022 ani 19.1.2022. Z Oznámení o neoprávněném odběru ze dne 1.2.2022 byl zjištěno, že žalovaný byl vyzván k součinnosti při demontáži měřidla a byl upozorněn na to, že od 27.1.2022 je další odběr plynu na adrese spotřeby posuzován jako neoprávněný odběr. Z fotografií vstupu domu [číslo] [ulice], [obec] bylo zjištěno, že žalovaný má na této adrese schránku. Z předžalobní výzvy ze dne 8.4.2022 včetně doručenky pošty z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby dne 29.7.2022 opakovaně vyzýván k zpřístupnění místa za účelem demontáže plynoměru. Z informace katastru nemovitostí vyplynulo, že [anonymizována tři slova] je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] [obec]. Ze sdělení [anonymizována čtyři slova] ze dne 4.8.2022 bylo zjištěno, že žalovaný je uživatelem bytové jednotky [číslo] umístěné v bytovém domě [adresa žalovaného], je bývalým členem družstva i bývalým nájemcem tohoto prostoru a aktuálně je vyzýván k vyklizení. Bytovou jednotku [číslo] užívá jiná osoba než žalovaný. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz zvukovým záznamem s žalovaným ze den 3.3.2022, kterým mělo být prokázáno, jakou bytovou jednotku v domě [adresa] žalovaný užívá, neboť tato skutečnost byla přímo prokázána sdělením [anonymizována čtyři slova], které je vlastníkem bytových jednotek v bytovém domě na adrese [adresa žalovaného], jak vyplynulo z informace katastru nemovitostí. Soud hodnotil jednotlivé důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a konstatoval, že listinné důkazy prokazují tvrzení žalobkyně, neboť zápis o montáži ve spojení se smlouvou o připojení k distribuční soustavě prokazoval, že na místě spotřeby žalovaného je nainstalován plynoměr výrobního [číslo] [anonymizována tři slova] i výpis z webové aplikace se vztahovaly k totožnému místu spotřeby a o obě listiny obsahovaly stejnou identifikaci žalovaného. Veškeré výzvy k součinnosti a oznámení o neoprávněném odběru se vztahovaly na totožné místo spotřeby a současně umístění plynoměru v bytové jednotce [číslo] užívané žalovaným bylo prokázáno zápisem o montáži ve spojení se sdělením [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Zjištění učiněná z listin vzal soud za prokázané také proto, že žádná ze stran neuplatnila námitky správnosti či pravosti, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný ani netvrdil skutečnosti odlišné od skutkové verze žalobkyně. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně vybavila místo spotřeby plynu žalovaného – [adresa žalovaného], bytovou jednotku [číslo] měřícím zařízením - plynoměrem výrobního [číslo] k jehož demontáži žalovaný neposkytl součinnost od 12.1.2022, ačkoliv mezi žalovaným a obchodníkem s plynem došlo k ukončení smlouvy a od 7.1.2022. Podle § 71 odst. 2 věta první z.č. 458/2000 Sb. energetický zákon platí, provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit měřícím zařízením odběrná místa zákazníků připojení k jimi provozované soustavě a předávací místa mezi jimi provozovanou soustavou a jinou distribuční soustavou. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bod 6 z.č. 458/2000 Sb. provozovatel distribuční soustavy má právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněním odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu. Podle § 1040 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Při právním hodnocení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy a vlastníkem měřícího zařízení, kterým bylo dle ust. § 71 odst. 2 z.č. 458/2000 Sb. vybaveno odběrné místo žalovaného. Po ukončením smlouvy mezi žalovaným a obchodníkem s plynem k 7.1.2022, je odběr plynu nadále považován za neoprávněný dle § 74 odst. 1 písm. a) z.č. 458/2000 Sb. a v tomto případě vzniká žalobkyni dle § 59 odst. 1 písm. j) bod 6 z.č. 458/2000 Sb. oprávnění omezit distribuci plynu prostřednictvím demontáže měřícího zařízení. Jelikož žalovaný neposkytl žalobkyni k této demontáži součinnost, zasáhl tak do vlastnického práva žalobkyně k měřícímu zařízení a žalobkyně je dle § 1040 odst. 1 o.z. oprávněna domáhat se vydání měřícího zařízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Lhůtu plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení advokátu žalobkyně.