14 C 247/2021-15 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala vyklizení žalovaného z bytové jednotky [číslo] vymezené v domě [adresa] na p. č. st. [číslo], vše v obci [obec], [katastrální uzemí]. K důvodům žaloby uvedla, že je vlastníkem bytové jednotky, žalovaný zde bydlel na základě ústního souhlasu žalobkyně, který žalobkyně jasně a zřejmě zrušila a dopisem ze dne 2.8.2021 vyzvala žalovaného k vyklizení bytu do 30.9.2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoliv výzvu soudu osobně převzal dne 3.12.2021, a to na adrese [adresa žalovaného]. V rámci provedeného dokazování soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] vymezené v domě [adresa] na p. č. st. [číslo], vše v obci [obec], [katastrální uzemí] a žalovaný nemá k bytové jednotce zřízenu služebnost. Totožná zjištění byla učiněna i z vyrozumění o provedeném vkladu a oznámení o provedení zápisu v katastru nemovitostí. Z předžalobní výzvy k vyklizení ze dne 2.8.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně sepsala výzvu, neboť žalovaný nereagoval na ústní výzvy k vyklizení bytu a vyzvala ho k vyklizení do 30.9.2021. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa], [obec a číslo]. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a konstatoval, že provedené listiny prokazovaly tvrzení žalobkyně, že je zapsána jako vlastník bytové jednotky a že byl žalovaný vyzván k vyklizení. V řízení vyšlo najevo doručenkou ze dne 3.12.2021, že žalovaný byl zastižen v bytové jednotce, a proto soud vzal za prokázané, že žalovaný bytovou jednotku i přes výzvu žalobkyně užívá. Žádným z důkazů nebyl prokázán právní důvod, pro který by žalovaný byl oprávněn bytovou jednotku užívat, neboť žalovaný se sám nevyjádřil a žalobkyně sama tvrdila, že svůj souhlas jasně a zřetelně odvolala. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky, kterou žalovaný užívá bez právního důvodu, ačkoliv byl žalobkyní vyzván k vyklizení do 30.9.2021. Podle § 1040 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalobkyni jako vlastníku bytové jednotky náleží ochrana dle § 1040 o.z. vůči žalovanému, který bez právního důvodu zasahuje do jejího vlastnického práva tím, že užívá její bytovou jednotku bez právního důvodu. Z těchto důvodů má žalovaný povinnost vyklidit bytovou jednotku žalobkyně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud stanovil žalovanému lhůtu k vyklizení dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když přihlédl k době, která uplynula od výzvy žalobkyně (30.9.2021) a konstatoval, že žalobkyně již poskytla žalovanému dostatečný prostor pro získání jiného bydlení, a proto stanovil lhůtu vyklizení v délce 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a náleží ji právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady žalobkyně představuje soudní poplatek ve výši 5 000 Kč vyměřený dle položky 4 písm. a) Sazebníků soudních poplatků z.č. 549/1991 Sb., kdy žalobkyně zaplatila pouze část poplatku ve výši 2 000 Kč, a proto jí byla uložena výrokem III. rozsudku povinnost k doplacení zbývající části poplatku ve výši 3 000 Kč. Dále náklady žalobkyně tvořila paušální náhrada dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon.