14 C 45/2022-24 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala vyklizení žalovaného z bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa žalobkyně a žalovaného] na [anonymizována čtyři slova] [katastrální uzemí], [územní celek]. K důvodům žaloby uvedla, že je vlastníkem bytové jednotky, žalovaný zde bydlel na základě nájemní smlouvy do 31.12.2021, žalovaný byl dopisem ze dne 15.12.2021 upozorněn na to, že nájem nebude prodlužován a bude ukončen k 31.12.2021. Dopisem ze dne 2.1.2022 byl žalovaný vyzván k opuštění bytu. Žalovaný byt nevyklidil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoliv výzvu soudu osobně převzal dne 13.4.2022, a to na adrese [adresa] [obec]. V rámci provedeného dokazování soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa žalobkyně a žalovaného] [anonymizováno 5 slov] [katastrální uzemí], [územní celek] a žalovaný nemá k bytové jednotce zřízenu služebnost. Totožná zjištění byla učiněna i z informace o jednotce k nahlížení do katastru nemovitostí. Z nájemní smlouvy ze dne 30.12.2014 uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut do užívání byt [číslo] v domě [adresa] na [anonymizováno 6 slov] [katastrální uzemí] (dále jen předmětný byt) do 30.12.2015. Z dohody o uznání a úhradě dluhu ze dne 15.6.2021 bylo zjištěno, že se účastníci dohodli na nespornosti dluhu žalovaného na nájemném a služby bytu v celkové výši 19 259 Kč vyčíslené ke dni 31.5.2021. Z„ Dodatku k nájemní smlouvě ze dne 30.12.2014“ ze dne 31.7.2021 bylo zjištěno, že účastníci dohodli na prodloužení doby nájmu k předmětnému bytu do 31.12.2021. Z vyčíslení nedoplatku bylo zjištěno, že žalovaný dlužil žalobkyni ke dni 30.11.2021 částku 35 597 Kč a ke dni 31.12.2021 částku 38 190 Kč na nájemném a úhradách spojených s užíváním bytu. Z„ výpovědi z nájmu bytu [číslo]“ ze dne 15.12.2021 podepsané jak žalovaným tak žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že mu již nebude prodloužen nájem předmětného bytu a nájem k bytu skončí k 31.12.2021 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 35 597 Kč. Z výzvy k opuštění bytu ze dne 4.1.2022 rovněž podepsané oběma účastníky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby opustil předmětný byt. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na adrese [obec a číslo] od 6.3.2018. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je zapsána jako vlastník předmětného bytu, který byl platně přenechán k užívání žalovanému nájemní smlouvou ve spojení s dodatkem do 30.12.2021. Po skončení nájmu dne 30.12.2021 žalovaný nadále pokračoval v užívání bytu, neboť v řízení vyšlo najevo doručenkou pošty ze dne 13.4.2022, že se žalovaný stále zdržuje na této adrese, kterou má také stále uvedenou jako adresu svého trvalého pobytu. Nicméně žalobkyně po skončení nájmu 30.12.2021 žalovaného vyzvala k opuštění předmětného bytu, a to výzvou ze dne 4.1.2022 a učiněnou ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy měl nájem skončit. K bytové jednotce není zřízena služebnost. Podle § 1040 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalobkyni jako vlastníku bytové jednotky náleží ochrana dle § 1040 o.z. vůči žalovanému, který bez právního důvodu zasahuje do jejího vlastnického práva tím, že užívá její bytovou jednotku bez právního důvodu. Žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání bytové jednotky, neboť k bytové jednotce není zřízena služebnost a nájem opravňující žalovaného užívat bytovou jednotku skončil uplynutím doby, na kterou byl omezen dle § 603 o.z. Ve věci účastníků nedošlo k obnovení k nájmu dle § 2285 o.z., neboť žalovaný byl ve lhůtě tří měsíců od skončení nájmu písemně vyzván žalobkyní k opuštění bytu. Z těchto důvodů má žalovaný povinnost vyklidit bytovou jednotku žalobkyně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud stanovil žalovanému lhůtu k vyklizení dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když přihlédl k době, která uplynula od výzvy žalobkyně (4.1.2022) a konstatoval, že žalobkyně již poskytla žalovanému dostatečný prostor pro získání jiného bydlení, a proto stanovil lhůtu vyklizení v délce 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.