4 C 1/2022-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 750 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužného nájemného neuhrazeného za období let [rok], [rok] a [rok]. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v odporu proti platebnímu rozkazu tak, že nárok zcela uznala včetně úroku z prodlení. Namítala však neúčelný způsob uplatnění práva žalobkyní, která současně s touto žalobou podala další žalobu na žalovanou s obdobným nárokem. Poukázala na dvojnásobný počet úkonů právní služby, přičemž oba nároky mohly být uplatněny pouze jednou žalobou. Žalovaná navrhla vydání rozsudku pro uznání a uložení povinnosti zaplatit náklady řízení v částce 1 815 Kč představující 3 úkony právní služby a DPH. Žalovaná považuje za neúčelně vynaložený soudní poplatek a režijní paušály. 3. Žalobkyně argumentaci žalované týkající se nákladů řízení odmítla s tím, že zcela věcí žalobkyně, jakým způsobem své nároky vymáhá. Zdůraznila, že se jednalo o dva různé nájemní vztahy, a proto podala dvě samostatné žaloby, před jejichž podáním vyzvala žalovanou ke splnění povinnosti uhradit dlužné nájemné ve formě předžalobní výzvy, na něž žalovaná nereagovala. 4. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří nájemní smlouva [číslo] ze dne [datum] včetně přílohy identifikující nemovitosti jako předmět nájmu a určující nájemné ve výši 250 Kč. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka, o jejímž odeslání svědčí výpis z datové schránky právního zástupce žalobkyně. 5. Podle přechodného ustanovení § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. V projednávané věci vznikl nájem podle předchozí úpravy, nicméně nájemné se bude posuzovat podle občanského zákoníku. 6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou existuje nájemní vztah a žalovaná byla povinna platit žalobkyni nájemné ve smyslu § 2217 občanského zákoníku, podle něhož se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.. 7. Žalobkyně na základě předložených listinných důkazů prokázala existenci žalovaného nároku a žalovaná nárok v plném rozsahu uznala. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 750 Kč s příslušenstvím. 8. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinna v souladu s § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, která úrok z prodlení požaduje ode dne následujícího po splatnosti každého dlužného nájemného. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle předpisů občanskoprávních dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 872 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 750 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 200 Kč ve výši 672 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud neshledal způsob uplatnění práva žalobkyní jako neúčelný. Žalobkyně má plná dispoziční oprávnění s nárokem a je pouze na ní, zda jej u soudu vůbec uplatní a jakým způsobem. Žalobkyni tedy nic nebránilo podat dvě samostatné žaloby, přestože se jednalo o obdobné pohledávky. Za situace, kdy byly žalované zaslány předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a žalovaná na ně nijak nereagovala, ačkoli si byla vědoma svého závazku, má soud za to, že žaloba byla podána důvodně bez ohledu na konec roku. Námitka žalované byla proto posouzena jako nedůvodná. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení ve výši 4 872 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.