4 C 15/2022-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 995 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je dohoda o narovnání ze dne [datum], kterou žalovaný neplnil a v důsledku toho se stal celý dluh splatným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří dohoda o narovnání uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným, v rámci níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do výše 8 995 Kč i co do právního důvodu. Mezi stranami byl sjednán splátkový kalendář pod ztrátou výhody splátek. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva, o jejímž odeslání svědčí poštovní podací arch. V průběhu řízení nebylo nijak prokázáno a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužná částka byla do dnešního dne žalobkyni uhrazena. 4. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo ke změně dosavadního závazku formou uzavření dohody o narovnání ve smyslu § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kterou byl dosavadní závazek nahrazen novým závazkem tak, že si strany ujednáním upravily práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Současně žalovaný písemně uznal svůj závazek vůči žalobkyni v souladu s § 2053 občanského zákoníku. Dle uvedeného zákonného ustanovení, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dohoda o narovnání, čímž došlo ke změně závazku dle § 1903 občanského zákoníku a současně k zajištění závazku formou uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 a násl. občanského zákoníku. Uznání dluhu je jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, který lze učinit po té, co dluh vznikl. Uznání dluhu není samostatným zavazovaným důvodem, jímž by dluh vznikl, uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznání dluhu tedy není novým právním důvodem závazku, nýbrž pouze usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník, pokud by namítal, že dluh nevznikl, že byl splněn, nebo že jinak zanikl, musel by to prokázat. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka, ale jen ohledně dluhu v té výši, v jaké byl uznán. 6. Soud vzal za prokázané, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, čímž ztratil výhodu splátek a dluh se stal v celém rozsahu splatným. Žalobkyně tak na základě předložených listinných důkazů prokázala svůj nárok, a soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 995 Kč s příslušenstvím. 7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a úrok z prodlení byl stanoven ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 995 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.