4 C 36/2022-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 697 Kč a 1 246 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem je nezaplacený příspěvek nepojištěného vozidla odpovídající hodnotě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). První nárok se týká vozidla [registrační značka] za období od [datum] do [datum] a druhý nárok se vztahuje k vozidlu [registrační značka] za období od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů. Prvního nároku se týká výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], I. a II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] a [datum]. K druhému nároku se vztahuje výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], I. a II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] a [datum]. K oběma nárokům žalobkyně předložila výzvy k zaplacení dlužné částky zaslanou prostřednictvím vymáhající společnosti dne [datum] a předžalobní upomínky zaslané právní zástupkyní žalobkyně dne [datum], o jejímž odeslání svědčí část poštovního podacího archu a detailní informace k zásilkám služby Pošta Online. Z databáze žalobkyně vycházející z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že vlastníkem obou předmětných vozidel byl v daném období žalovaný. 4. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný porušil svou zákonnost povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť neměl sjednáno pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy byla vozidla zapsána v registru silničních vozidel. Žalobkyně proto v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za období 51 a 11 dnů, po které byla jeho vozidla nepojištěna. Soud má za to, že nárok na zaplacení tohoto příspěvku za dobu, kdy nebyla vozidla provozována, je důvodný. Žalobkyně prokázala, že žalovaný neměl v daném období sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Výše příspěvku u prvního nároku byla řádně vypočtena podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kde je dle § 2 písm. g) pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně stanovena denní sazba ve výši 47 Kč. Základní příspěvek u vozidla [registrační značka] tedy činí 2 397 Kč. Výše příspěvku u druhého nároku se opírá o § 2 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kde je dle § 2 písm. o) pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně stanovena denní sazba ve výši 86 Kč. Základní příspěvek u vozidla [registrační značka] tedy činí 946 Kč. Soud považuje rovněž za důvodné nároky žalobkyně na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle něhož osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 5. Na podkladě shora uvedeného skutkového stavu věci a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost vztahující se k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem jejího vozidlu splnil. Žalobkyně naproti tomu prokázala existenci závazku za žalovaným i výši pohledávky, neboť žalovaný do dnešního dne dlužnou pohledávku z titulu nezaplaceného příspěvku nepojištěných včetně nákladů na upomínání neuhradil. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 697 Kč a 1 246 Kč s příslušenstvím. 6. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost každého jednotlivého příspěvku a nákladů až do úplného zaplacení. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 943 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.