4 C 9/2022-24 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 025 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 480,70 Kč a náhrady nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nezaplacený televizní poplatek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli jí byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastnící konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků od května roku 2005, dvě výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků odeslané prostřednictvím České pošty, oddělení DINO (služba dluhové inkaso obyvatelstva) ze dne [datum] a [datum], obsahující přehled nezaplacených předpisů. Z dodejek je zřejmé, že žalovaná si ani jednu zásilku v úložní době nevyzvedla. V důsledku prodlení s úhradou televizních poplatků byl žalované vyčíslen úrok z prodlení v částce 480,70 Kč, jehož výpočet žalobkyně přehledně rozvedla ve specifikaci výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení. 4. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že žalovaná se od května roku 2005 stala držitelem televizního přijímače, v důsledku čehož jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ o rozhlasových a televizních poplatcích“), televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských radiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Žalovaná měla nastavenou roční frekvenci plateb a k dubnu 2020 evidenci odhlásila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svou povinnost dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a ani přes výzvu žalobkyně jako provozovatele vysílání nezaplatila řádně a včas televizní poplatek za období od února 2019 do dubna, vznikl jí dluh vůči žalobkyni ve výši 2 025 Kč s příslušenstvím. 6. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaná nijak neprokázala a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou zákonnou platební povinnost splnila. Žalobkyně tak prokázala existenci závazku za žalovanou i jeho výši, neboť do dnešního dne dlužnou částku z titulu nezaplaceného televizního poplatku za 15 měsíců neuhradila. Soud tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 2 025 Kč příslušenstvím. 7. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, je povinna v souladu s ustanovením § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními tak, jak žalobkyně požadovala, a i v této části bylo žalobě vyhověno. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně. Počátek prodlení byl stanoven jednotlivě z každé dlužné částky za období od prvého dne prodlení s příslušnou platbou do dne vyhotovení žaloby. Úrok z prodlení byl stanoven ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za předmětnou dobu prodlení byl úrok kapitalizován do výše 480,70 Kč. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. V dané věci soud nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. Při zohlednění jednoduchosti typizované žaloby, k jejímuž vyplnění není potřeba osobní účasti advokáta, rozhodnutí soudu bez nařízení jednání, minimalizace hotových nákladů, má soud za to, že žalobkyně i bez svého právního zástupce disponuje dostatečnými schopnostmi k uplatnění nároku vůči žalované. Vyplňování takových žalob nevyžaduje žádné odborné znalosti, jedná se takovou činnost administrativní povahy, kterou nelze považovat za poskytnutí právní pomoci vyžadující účast advokáta. Z hlediska skutkové stránky věci žalobní tvrzení nebyly kladeny žádné specifické nároky (jednalo se o typový spor), řízení o věci samé skončilo vydaným elektronickým platebním rozkazem a v posuzované věci nenastaly žádné mimořádné okolnosti, vybočující z obvyklého průběhu těchto typových sporů. 9. Zdejší soud je toho názoru, že v souzeném případě šlo tedy o standardní soudní spor, který tvoří relativně běžnou agendu žalobkyně, k jejímuž obstarávání a vyřizování je adekvátně vybavena specializovanými orgány a odborným aparátem k hájení svých zájmů bez nutnosti využívat právní pomoci advokáta. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize a je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalobkyni se neupírá právo na právní zastoupení v občanském soudním řízení, avšak s ohledem na její specifické postavení v mediální sféře, kdy k naplnění svého poslání má vytvořeny zákonné podmínky k zabezpečení své činnosti, žalovaný nárok představuje hlavní zdroj jejích příjmů a jeho správa (včetně vymáhání) zahrnuje běžnou agendu žalobkyně, k níž má vytvořeno odpovídající organizační zázemí. 10. Soud zhodnotil, že náklady na zastoupení advokátem v případě, kdy nebyla řešena žádná zásadní právní otázka, nejsou nákladem účelně vynaloženým. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně disponuje k plnění svých pravomocí dostatečným materiálním i personálním vybavením a nelze tudíž spravedlivě žádat na žalované straně, aby hradila náklady vzniklé tím, že žalobkyně udělila k zastupování plnou moc advokátovi. Z těchto důvodů soud považuje za účelně vynaložený náklad řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soudní poplatek ve výši 400 Kč vybraný podle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Soud dále přiznal žalobkyni paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč a DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady řízení v celkové výši 642 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 11. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.